Domy mezi lidmi

Architektura nejsou jen stavby, ale také lidé. Platí to odjakživa a je to vlastně jasné, ale kdo dokáže tyhle dvě věci opravdu skloubit? Právě teď se o to pokoušejí desítky architektů a urbanistů na bienále architektury, které začalo v Benátkách.

Permanentní boj

Vypadá to trochu jako výjev z italské komedie: Vysoká mladá žena autoritativně nařizuje, že to by tedy nešlo. Tu věž je třeba odnést. O něco menší muž v černém klobouku prohlašuje, že se nic nikam nosit nebude, a na adresu paní utrousí něco jako „capo di tutti capi“. Žena vyhrožuje starostou Benátek. Muž odvětí, že si to s ním vyřídí. A tak dále. Hlavní postavou scénky u vstupu do benátského výstaviště je český architekt Martin Rajniš ve svém charakteristickém klobouku, jeden z autorů letošní expozice v česko-slovenském pavilonu. Další aktér je asi třímetrový model dřevěné věže, který stojí tam, kde stát nemá. K tomu je nutné vědět ještě to, že odpor proti příkazům a zákazům, které svazují architekturu, je dlouholeté Rajnišovo téma. Stavět bez povolení a občas se s někým pohádat k tomu patří. V Čechách to tak praktikuje už dlouho, v Itálii však našel tužší soupeře: „Na výstavu chtěli podrobnější specifikace než na trvalou stavbu v Čechách. Je to neskutečně byrokratický režim a každý tu chce být hlavně z obliga,“ pokračuje Martin Rajniš ve své permanentní obžalobě úředníků. …