Testování nových evropských komisařů je třeba dát nový smysl
Toto pondělí končí slyšení nastupujících eurokomisařů před evropskými poslanci, které probíhalo celý minulý týden. Zpovídání členů příští „evropské vlády“ se vysílalo živě na webu parlamentu, a tak kdokoli mohl sledovat, jak si vede třeba veřejnosti neznámý Francouz Michel Barnier, který bude obstarávat rezort vnitřního trhu se zásadním vlivem na zaměstnávání cizinců v Unii. Barnier, stejně jako ostatní adepti včetně Čecha Štefana Füleho, čelil dotazům testujícím jeho erudici tři hodiny a místy šlo o hodně ostré cvičení. Logická otázka zvnějšku proto je, koho teď europoslanci schválí a koho naopak pošlou domů? Jenže od roku 1994, kdy slyšení komisařů začala, mohou evropští zákonodárci komisi jako celek schválit, nebo naopak zamítnout. Nemohou ale rozhodovat o jednotlivých členech, kteří jsou mnohdy výsledkem složitých národních politických vyjednávání (jak jsme viděli u Füleho). Další logická otázka proto zní, proč potom vůbec jednotlivé kandidáty na komisaře trápit.
Tento paradox komisařských slyšení je hlavní, ale není jediný. Pomineme-li nespornou sympatičnost kroku, že díky slyšení máme možnost získat alespoň nějaký obrázek o správci vnitřního trhu a dalších členech komise, které jinak nemáme moc šanci poznat, je s podivem, jak odborné až „spasitelské“ schopnosti europoslanci po komisařích…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
