Co je co

Od schválení prvního pomocného balíčku pro banky (TARP) to sice trvalo rok a půl, ale nakonec je zjevné, že se americký prezident Barack Obama rozhodl vyhlásit bankám politickou válku. Rovněž s ohledem na práci kongresové vyšetřovací komise pro finanční krizi se objevuje celá řada otázek.

První se týká toho, co je populismus. Politici se řídí především průzkumy. Je jisté, že Obama reaguje na to, že americká veřejnost ztrácí s bankéři trpělivost. Viní je z toho, že rozpoutali krizi, a viní je z toho, že inkasovali pomoc, ale štítí se úvěrovat ekonomiku a viní je z toho, že se v rozporu s tím, co se v ekonomice děje, zase chystají vyplácet astronomické bonusy. Obama mluví ještě uměřeně, ale opravdoví populisté, které americký prezident zcela jistě cítí za obzorem, už nepůjdou pro ostrá slova (a možná vidle) daleko.

Otázka druhá se týká oligarchie. My jsme se o „finanční oligarchii“ museli učit v marxistickém školním dějepisu. Kdyby ten výraz použil někdo před pár lety, byl by dozajista označen za komunistu. Určitě alespoň v Česku, kde jsme v poslední době výraz spojovali spíše s jelcinovskými nebo putinovskými magnáty. Za pozornost stojí, že Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Světové banky a profesor MIT, používá tenhle výraz úplně normálně (viz LN 9. ledna). Navíc Simon zdůrazňuje, že v americkém kontextu je třeba jeho názory považovat za mainstream.

Zdaleka není sám. Liberální (v americkém kontextu levicoví) ekonomové Robert Reich či Paul Krugman používají výraz oligarchie běžně, především s ohledem na banku Goldman Sachs a její úzké vazby na americké vlády.

Dochází též k posunu v termínu inženýrství. Dnes se zcela seriózně diskutuje o tom, jak mají být banky velké, jakou mají cílovat návratnost kapitálu či zda mají být „násilně“ rozděleny a zmenšeny, aby už nemohly vydírat stát, resp. daňové poplatníky.

Sheila C. Bairová, šéfka amerického federálního regulátora FDIC, který je zároveň fondem pojištění vkladů, pravila při čtvrtečním slyšení v Kongresu, že „krize je kulminací procesu, který trval dekády a v jehož rámci vládní politika přesměrovala ekonomickou aktivitu pryč od úspor a investic do průmyslu směrem ke spotřebitelské poptávce, bydlení a financím“.

Toho, kdo v tomhle názoru vidí inženýrství, je třeba upozornit, že Sheila Bairová je republikánka.