Tak koho?

„Koho mám volit?“ ptají se mě žáci na hodinách češtiny v Buenos Aires. „To my nesmíme ani naznačovat,“ říkám a hájím se povoláním nestranného státního zaměstnance. Ten krajanům nesmí říkat, koho mají volit. Volit mají toho, koho uznají za vhodné. Bohužel pro ně i pro nás doma je česká politika za oceánem záhada. Občas se objeví článek v místním tisku většinou o nějakém nejviditelnějším průšvihu, jako je ekonomická krize, nebo o přednášce Václava Klause o globálním oteplování, také Černého Entropa se tady probírala. Nicméně toť vše.


Krajané jsou i přes nedostatek politických informací velmi zapálenými voliči. Ti, kteří získali české občanství po sametové revoluci, mají navíc pocit, že volit je přirozenou součástí jeho nabytí. Cestují k urně i čtyři hodiny ze vzdáleného Rosária, zítra prý dorazí várka až z Paraguaye. Možná ale, že jsou také vycepovaní místním zákonem, který praví, že volit je povinné, a když se volič nedostaví, dostane pokutu. Každopádně Čechoargentinci, kteří na ambasádě se slavnostním výrazem ve tváři vytahují červený pas se zlatými písmeny, jsou na svoje právo volit nesmírně hrdí, a když se na ně člověk dívá, je tak nějak hrdý s nimi.
Ovšem za vší tou hrdostí a slavnostním pocitem číhá ještě jiný, mnohem naléhavější pocit. Všechny ty oči, které nejistě prohlížejí volební lístky a vyvěšené seznamy stran kandidujících v Jihočeském kraji …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.



















