Porouchal se zemský chladič
Klima se měnilo, mění a měnit bude – nikdo však přesně neví jak. S jistotou lze pouze říci, že se v Česku budeme muset připravit na teplejší počasí i náhlé přívalové deště nebo naopak na období sucha. „S teplejším klimatem se vyrovnáme, jen si musíme chránit vodu,“ říká klimatolog Ladislav Metelka z Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové.
Kdy začne jaro?
Jaro je tu, jen trochu chladnější. Podle dlouhodobých předpovědí můžeme očekávat začátek léta během června.
Lidé mají často pocit, že počasí už není takové jako dřív. V létě bylo teplo, v zimě zima a pršelo na podzim. Je na tom něco pravdy, nebo to je jen subjektivní pocit?
Lidé si spíše pamatují to příjemné, byly tu ale i roky, kdy zima přešla rovnou do léta. Je však pravda, že se v posledních letech s tímto jevem setkáváme častěji. Souvisí to se změnou klimatu a tím nemyslím globální oteplování. To je jen jeden z aspektů celkové změny. Klima se měnilo vždy, nikdo ale nedokáže dopředu přesně odhadnout jak. Záleží to také na koncentraci skleníkových plynů, na vulkanické činnosti nebo anomáliích ve vývoji sluneční aktivity.
Jak tedy ovlivnila erupce islandské sopky počasí v Evropě v posledních týdnech?
Ještě to nemůžeme přesně říct, protože sopka je stále aktivní. Záleží na tom, jak vysoko se sopečný prach dostane. Pokud prach zůstane ve výšce do deseti kilometrů v troposféře, rychle ho vymyjí srážky. Pokud se dostane ještě výš, může tam zůstat i několik let, protože ve stratosféře žádné srážky nejsou. Dopadající sluneční záření se pak může tříštit a nedostane se k Zemi, což může způsobit snížení teplot až na dva roky. Letošní chladnější květen ale nesouvisí se sopkou, protože prach se podle mých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
