Zlatý sever

„Vypiju flašku vodky, a pak se uškrtím na prádelní šňůře, protože to už není život!“ takto telefonoval jeden nešťastný romský otec svým bílým přátelům, když jej spirála dluhů dohnala k čirému zoufalství. A jestli to udělá, nebude první ani poslední. Člověk, který na rozdíl od jiných v okolí pracoval a živil rodinu. Ale pak přišly půjčky. Nedalo se jim odolat. Napřed elektronika, plazma, myčka na nádobí, značkové hadry atd. Podpisy pod smlouvami, kterým nemohl rozumět. Kdo jim rozumí, řekne jediné slovo: lichva. Kdysi to bývalo trestné. Pak vymahači, exekuce, půjčky na splácení půjček a půjčky na splacení půjček na splácení půjček. Veškeré příjmy i dávky ořezané na životní minimum. Všechno, co máš, pohltí úroky v desítkách procent, jistina se nesplácí, rodina se rozpadá, kdo může, ten uteče… To už není život. A kdo vás k tomu nutil? ptá se lichvář, pardon, finanční podnikatel. A lidé řeknou, hle, další důkaz nesvéprávnosti těch, kteří se radují teď a pláčou potom.


Na zlatém severu, jak nám ho popsal Jan Eskymo Welzl, se počátkem minulého století vyskytovali též zvláštní podnikatelé. Objížděli eskymácké vesnice a nabízeli kořalku, jíž domorodci nedokázali odolat a dali za ni naprosto vše. Mnozí se upili k smrti. Po nájezdu kořalečníků mnohdy celá vyloupená (či vlastně vykoupená) vesnice vymřela. Když takového kořalečníka dopadla ruka spravedlnosti, konané v oněch odlehlých krajích dle zvykového práva, byl polit benzinem a upálen před očima všech. Náčelník Eskymo Welzl tvrdí, že to mnohokrát sám udělal. Tak drakonicky se na severu trestalo zneužití důvěry lidí, kteří se radují teď a pláčou potom. A nikdo se neptal: Kdo je to nutil pít? Vždyť si to kupovali dobrovolně!
Zdá se, že polární primitivové měli v zásadních věcech jasněji než my. Likvidace kořalečníka by v naší demokracii našla paralelu asi ve zrušení herny či zastavárny s celonočním provozem nebo v odebrání licence lichvářským úvěrovým společnostem, slovem: v omezení podnikání. Eskymáčtí náčelníci a předáci lovců kožešin, kteří rozhodně o žádném socialismu ani netušili, věděli, že některé podnikání je potřeba omezit jednou provždy, jestliže máme vůbec přežít. Zatímco my v našem demokratickém blahobytu necháváme naše naivní a dětinské či hloupější spoluobčany (zdaleka nejen Romy) ve spárech vyděračů, kteří by tu vůbec neměli mít legální místo, a už vůbec ne reklamy v televizi. Zlatý sever!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.



















