52A_R22_2009_n.jpg
52A_R22_2009_n.jpg • Autor: Respekt

Malíř Peter Kien se po letech vrací do Terezína

52A_R22_2009_s.jpg
52A_R22_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Narodil jsem se 1. ledna ve Varnsdorfu. Navštěvoval jsem reálku v Brně. Maturita s vyznamenáním a třemi zvláštními uznáními. Šest semestrů na Akademii v Praze. Loni jeden obraz zakoupilo ministerstvo školství. Zároveň jsem navštěvoval československý filmový seminář, kde jsem získal vzdělání jako scenárista, a Officinu Pragensis. Poslední politický vývoj zpochybňuje další vývoj umělecký,“ zapsal si v roce 1939 do svého zápisníku malíř Franz Peter Kien (1919–1944). Dva roky na to byl deportován do terezínského ghetta, kde ještě mohl nějaký čas tvořit, ale v říjnu 1944 byl převezen do Osvětimi, odkud se již nevrátil. To je v krátkosti příběh talentovaného malíře židovského původu, jehož život a dílo podrobně představuje výstava Myslím, miluji a nenávidím v barvách, ve tvarech!, která se koná v Malé pevnosti Památníku Terezín.

Považovali jej za génia
„Kien byl velmi vnímavý. Učil se z knih, do nichž byl neustále ponořen. Když se podíváme na jeho obrazy, jako bychom vystoupili z doby, kdy byly namalovány. Nejsou zatížené realitou, v níž vznikaly. Jsou plné světla a barev,“ vypráví izraelská badatelka a spisovatelka Elena Makarova, která se dlouhodobě zabývá problematikou terezínského ghetta a možnostmi kulturního života v něm. Tentokráte přijela z Jeruzaléma do Terezína proto, aby zde se svými kolegy – vídeňským architektem Georgem SchrommemMariou Makarovou – uspořádala výstavu o Kienově životě a díle, a také aby uvedla Kienovi věnovanou obrazovou publikaci, jíž je spoluautorkou.

„Kien s oblibou zachycoval pohyb. Nejprve jej v různých fázích fotografoval, a potom přenášel na papír,“ ukazuje několik kreseb, rozvěšených na stěnách jedné ze dvou místností, kde výstava probíhá. Jejich tématem je často sport – skok daleký, běh, boxer nebo start… Postavy na kresbách jsou zachycené z různých úhlů pohledu a působí velmi skutečně. „Bylo těžké vybrat z velkého množství prací, důraz jsme proto kladli na rozmanitost,“ dodává.

Kien se snažil především o zobrazování reality. „Vzpomeň, jak ten před zrcadlem, umí sebe malovat,“ zapsal si v roce 1935. Nechával se okouzlovat přesností dávných mistrů, od nichž se učil portrétovat. V barvách, které k tomu použil, převládají teplé odstíny. Malované výjevy z každodenního života jsou plné optimismu, dokonce i ty, které již vytváří mezi zdmi terezínského ghetta. „Lidé v ghettu jej měli rádi, rozdával sílu, radost a naději. O jeho životaschopnosti svědčí i milostné pouto, které vzniklo mezi ním a Helgou Wolfensteinovou, navzdory tomu, že byl Kien ženat s Ilse Stránskou, která za ním do ghetta záhy přijela,“ vypráví Makarova. Mladý malíř tak prožíval své malé drama v kulisách obrovského dramatu, ale vedle toho se věnoval tvorbě.

52portret_R22_2009_s.jpg
52portret_R22_2009_s.jpg • Autor: Respekt
Sám sobě neutečeš
Kromě malování se věnoval i literární tvorbě. Psal básně, pohádky, nejrůznější texty v němčině. Je například autorem libreta k opeře hudebního skladatele Viktora Ullmanna Císař Atlantidy. „Nech mě na pokoji,“ říká v něm Smrt Harlekýnovi, „tebe nelze oddělat. Ten smích, který sám sebe zesměšňuje, je nesmrtelný. Sám sobě neutečeš, stejně zůstaneš harlekýnem.“ Jeho texty nebyly tak optimistické jako jeho malířské výtvory a nesly v sobě odlišnou škálu emocí, jež Kien prožíval. V básni Kouzelné zrcadlo se svěřuje: „Zrcadlo, kreslíš život, jaký mámí, co se jak smrtí, tak i krásou zpil, a ve tvém světle sladší připadá mi svět, který jsem teď v tobě opustil.“

„Abychom ukázali jeho další, literární stránku,“ dokládá Makarova, „umístili jsme ukázky jeho textů na instalaci z dřevěných beden, která má podobu stěn dvou domů.“ V každé z výstavních prostor stojí jedna stavba. Ze stěn původně zeleninových přepravek tak svítí bílou barvou napsané úryvky z libreta nebo autobiografických textů ve třech jazycích – v němčině (Kienově literárním jazyce), v češtině a v angličtině. „Přepravky jsem získala při procházce na tržnici. Zaujaly mě svou atypičností,“ vzpomíná Makarova. „Zeptala jsem se jejich majitele, zda by mi je půjčil. Když se dozvěděl, k jakému účelu je potřebuji, daroval nám k tomu ještě 300 kg jablek na zahájení výstavy, protože prý kdysi viděl dokument, v němž se vyhladovělé děti z koncentračního tábora vrhly na jablka, a ten dojem v něm zůstal…“

Byl Kien skutečně tak geniální, jak o něm soudili jeho blízcí? „Byl výjimečný a všestranně talentovaný,“ soudí o něm Makarova. „Je otázkou, jak by se jeho tvorba odvíjela, kdyby předčasně nezemřel v pětadvaceti letech. Dobrovolně v Terezíně vstoupil do transportu mířícího do Osvětimi, jímž odjížděli jeho blízcí.“ A jestli vnesl do umění něco svého? Lehkost črt, jimiž vytvářel své obrazy, překvapuje svou přesností a výstižností. Byl obdařen talentem, který ustavičně rozvíjel, a patřil k umělcům, kteří silou ducha vzdorovali hrůzám války a holocaustu. Jeho obrazy v sobě nesou příslib lepších časů, nepřestával – ani těsně před koncem – oslavovat život.

ELENA MAKAROVA, IRA RABIN: FRANZ PETER KIEN
Pro Památník Terezín vydalo Nakladatelství Oswald, 2009

VÝSTAVA FRANZ PETER KIEN - MYSLÍM, MILUJI A NENÁVIDÍM V BARVÁCH, VE TVARECH!
VI. dvůr Malé pevnosti v Památníku Terezín. Potrvá od 14. 5. do 15. 8.

Autorka je spisovatelka.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte