S kůží na trh

V den, kdy Hamás pálil další rakety za izraelskou hranici a kdy izraelští stratégové připravovali poslední detaily plánu zničit infrastrukturu Hamásu v Gaze, zemřel americký politolog Samuel Huntington. Muž, podle jehož nejslavnější teorie bude 21. století ve znamení válek mezi civilizacemi, nikoli mezi státy nebo zastánci různých ideologií jako v minulosti.

Původní Huntingtonův článek se jmenoval Střet civilizací?, z názvu knižní podoby už otazník zmizel. Vize nadcházejícího konfliktu přerušila snění o nezastavitelném šíření demokracie a svobody do celého světa, do něhož se Západ po konci studené války ponořil a jehož intelektuálním dědictvím zůstala především teze o „konci dějin“ Huntingtonova žáka Francise Fukuyamy.

Obě teorie zůstávají spíše svědectvím o hledání orientace v době, kdy zestárly mapy, podle kterých se svět řídil během desítek let studené války, než popisem světa, v němž doopravdy žijeme. Huntington měl ale odvahu vzepřít se jásavosti 90. let a popsat rodící se svět, na který historici teprve čekají.

Stovky polemických a skvěle vyargumentovaných souhlasných i kritických článků a knih, jež teze o „střetu civilizací“ vyprovokovala, jsou hlavně důkazem „nové nepřehlednosti“ světa, který už nemá jen dvě velmoci, jejichž soupeřením vysvětlíme i politiku v nejzapadlejších koutech země. A Huntington dokázal a chtěl skutečně psát tak čtivě a poutavě, že je radost o jeho tezích celé večery debatovat.

Třeba o tom, že Huntington kulturní odlišností vysvětluje například války v Súdánu, Libanonu, Bosně nebo Čečensku, kde se do náboženských hesel jen halí mocenské či ekonomické zájmy – stejně jako tomu bývalo vždy v minulosti. Nebo o tom, zda vůbec něco takového jako „civilizace“ a hranice mezi nimi existují, když se navíc i naprostá většina dnešních válek vede uvnitř Huntingtonových „kulturních okruhů“, nikoli mezi nimi, a lidé ve skutečnosti svou identitu nečerpají pouze z náboženství a kultury kraje, do kterého se narodili. Nebo o tom, jestli skutečně neexistují žádné univerzální lidské hodnoty, a je tedy na místě – jak odpůrce irácké války Huntington tvrdil – nezasahovat do dění v jiných „civilizacích“. A hlavně o tom, jestli k orientaci ve světě nepotřebujeme mnohem podrobnější mapu než tu Huntingtonovu s odlišně vybarvenými osmi civilizacemi. Ostatně ani válku v Gaze není možné zjednodušit na střet „demokratické výspy“ Západu s islamisty.

Ale právě v takových debatách je zásluha velkého politologa, který na Štědrý den zemřel – dokázal psát tak přístupně, že díky němu o tom, v jakém světě žijeme, najednou přemýšlely a hádaly se miliony čtenářů.