Gemütlich Vídeň

Je to už čtyřicet let, co Vídeň zaplavili Češi a Slováci, kteří utíkali před ruskými tanky. Stejně vstřícně se město zachovalo k lidem, které režim vyhnal po roce 1977. Patřím k nim, od té doby ve Vídni žiju a vím o jejích vadách určitě víc než turista, který přijede na den třeba na jednu z výstav, kterými Vídeň láká lidi z celého světa. Dá se jí ledacos vytknout, ale určitě ne nedostatek hospod a nočního života, jak se občas dočtu v českých novinách.

Noční život je tu až dost živý. Kdo chce, může to táhnout celé dny a noci třeba v bermudském trojúhelníku nad Schwedenplatzem, kde je jedna putyka vedle druhé. Tam se mj. provozuje Frühshoppen, kdy se při jazzu dá pít od rána; do Flex se sjíždějí mladí milovníci hudby, prý je tam nejlepší hudební aparatura v Evropě. Vídeň je ovšem především městem zahradních hospod a taky kaváren: tradičních a turistických jako Central, s dobrým jídlem a pitím. Mám ráda slavný a trochu ošuntělý Bräunerhof, i proto, že tam chodil můj oblíbený Thomas Bernard.

Místem setkávání je rovněž Prückel, Sperl, Hummel, Diglas, nejmenší bar na světě, který navrhl Adolf Loos, a desítky jiných (Charlie P’s, Waxy Murphy’s jsou levné pro studenty). Ve městě skvěle funguje veřejná doprava, a tak se dá jet pohodlně do Vídeňského lesa, kde jsou překrásné výletní hospody. Jsou tu taky Heuriger (to slovo znamená „letošní“: myslí se tím jak víno, tak lokál), třeba v Grinzingu, kde je v každém domku vinný šenk. Já jezdím raději do Neustift am Walde, tam jsou zahradní hospody uprostřed vinic, nebo úplně nejraději k Zawodskemu, ve vinici nad grinzingským kostelem. Tam paní Zawodsky (90) krájí denně jablka do štrúdlu, a i když mají zavřeno, nalije čtvrtku vína.

Nepočítaně rybářských a tradičních restaurací vyrostlo podél Dunaje, hezké hospody jsou na Spittelbergu, který je biedermeierovský, ale přesto alternativní. Spoustu alternativních hospod, vegetariánských restaurací, gay podniků a různé multi kulti najdete kolem Naschmarktu. Sám Naschmarkt (mlsný trh) je kulinární a přesto ne drahá senzace. V 7. okresu jsou restaurace jakoby z celého světa, v dělnických čtvrtích Ottakring a Hernals si konkurují tradiční hospody pro štamgasty s čajovnami tureckými, srbskými, chorvatskými a bosenskými.

Komu se po tom všem zasteskne po zakouřené české hospodě, může si zajít do Nachtasylu. Já sama se teď před Vánoci ráda zastavím na horký punč u stánku, které jsou všude po městě: čas se tu zastavil a lidé tu „gemütlich“ klábosí a Wien bleibt Wien, Vídeň zůstává Vídní, jakou známe my!