Méně prostý drak

Drak je „prostý létací stroj, jakožto dětská hračka“, je „vyrobena z papíru“, „základní tvar je deltoid“ a „je-li vzduch klidný, nutno s drakem utíkati“. Tak to je popsáno v Ottově slovníku naučném z roku 1893. Vydavatel Otto, háklivý na „dobrý a přiměřený obsah“ své encyklopedie, by dnes z takového hesla nemohl odsouhlasit ani řádku. Draci se přesunuli z polí na mořské pláže, místo pasáčků hus se tu vyskytují hlavně odrostlí chlapíci, kteří sem dovezou balík, co se stěží vejde do auta, a pak vypustí na nebe konstrukci, která je všechno, jen ne prostá.

I do Čech už dorazilo toto pojetí draka. Mnohametrový jehlan složený z kvádrů sice zdejší vítr na nebe nevytáhne, ale i nad strništi krouží teď třeba potápěči nebo pandy. Nejsou z papíru, ale z barevného nylonu s funkcí stop rip, aby se neroztrhly ani při pádu do hloží, konstrukce je složitá, tyčky jsou ze sklolaminátu nebo karbonu, levnější stojí kolem tří set, ty nejvýpravnější i několik tisíc.

Prodávají se buď „jednošňůrové“ verze, což je podle prodavače ze specializovaného pražského obchodu s draky (www.22.cz) dobrá zábava pro rodinu s dětmi, ovšem dospělého to vydrží bavit tak „na jedno rande“. A jelikož mezi milovníky draků je hodně teenagerů a dvacátníků, pro ně se vyrábí také dospělejší varianta se dvěma šňůrami a řiditelná. Je s nimi možné dělat…