Nebýt laskavá
Hanu, která si k mediální komunikaci přibrala psaní jako druhý předmět, učili Daniela Fišerová, Vladimír Křivánek či Pavel Kosatík.
Několik dní po našem setkání přichází od Hany e-mail. Začala číst Temnou lásku Alexandry Berkové a má pocit, jako by to napsala sama. Je jí hrozně líto, že se s nedávno zemřelou spisovatelkou už nebude moci seznámit.
„Vychladlá cítí všechny kusy svého světa, jak lezou všude po stěnách a chtějí ven.“ Prvotina a zároveň diplomová práce Hany Novákové (1981) Eana místy Berkovou hodně připomíná. Neorganizovaný, spádovitý text je založen na intimních vjemech ženy, která prožívá svět kolem sebe jako vlastní tělo. Pokouší se určit své hranice a místo, ale vždy znovu se propadá do chaosu očekávání a frustrací, které ji pohlcují.
Je těžké uvěřit tomu, že Berková neměla na její psaní žádný vliv. O to víc, že vystudovala Literární akademii, kde tato impulzivní feministka vedla katedru tvůrčího psaní. Ale je to tak. Hanu, která si k mediální komunikaci přibrala psaní jako druhý předmět, učili Daniela Fišerová,Vladimír Křivánek či Pavel Kosatík, ale Berková ne. „Vyhýbala jsem se jí, protože jsem slyšela, že nutí lidi psát, jako píše ona.“
Eana s podtitulem „esej v próze“ měla být původně odbornou prací na téma prožitku ženského těla v medializovaném světě. Během úvodních rešerší ale Hana zjistila, že tak intimní námět nemůže zpracovat jinak než…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
