V nebezpečné zóně

„Zdrastvujtě!“ zahalasí hlasitě ruský voják. Do okénka naší oprýskané Lady Niva se naklání zarudlý obličej. Na rameni kalašnikov, uniforma výzbrojí jenom cinká. Plovoucí zrak prozrazuje, že ruský voják už má evidentně pěkně upito.

Jsme na kontrolním stanovišti kousek za gruzínským městečkem Karaleti, zhruba šest kilometrů severně od města Gori. Tady začíná „nárazníková zóna“, ruskou armádou okupovaná část gruzínského území, která se táhne v šířce zhruba 26 kilometrů až k administrativní hranici Jižní Osetie. V Karaleti je ještě živo, poničené je minimálně. Na konci městečka po levé straně silnice však vlaje ruská vlajka. Za ní začínají zátarasy a ostnaté dráty. Kontrolní stanoviště je zbudované velmi bytelně, jsou tu ze dřeva stlučené přístřešky, kolem dokola zákopy a zátarasy z pytlů s hlínou. Stejně tak vypadají všechna ostatní ležení ruské armády na gruzínském území. Nezdá se, že by je měli ruští vojáci v úmyslu brzy opustit.

Na zákopu leží ostřelovač a dívá se nehnutě směrem k nám. Vpředu u zátarasů stojí tank, na něm posedává několik ruských mladíků v uniformách a pokuřuje. Sledují nás beze slova, jen muž u našeho okýnka hlasitě vtipkuje. „Novináři?“ To samozřejmě ani náhodou, kroutíme odhodlaně hlavou.

Ticho

Nárazníková zóna byla oficiálně zřízena k ochraně Jižní Osetie a Abcházie před útoky gruzínské…