Zvrat v Iráku
Irácká Basra si vydechla. O kontrolu nad druhým největším městem v zemi se několik let nekontrolovatelně rvalo několik po zuby ozbrojených skupin šíitských radikálů. V dříve kosmopolitním přístavu se nesměl prodávat alkohol, filmy ani hudba, studentky se bez šátku na hlavě neodvážily na univerzitu.
Irácká Basra si vydechla. O kontrolu nad druhým největším městem v zemi se několik let nekontrolovatelně rvalo několik po zuby ozbrojených skupin šíitských radikálů. V dříve kosmopolitním přístavu se nesměl prodávat alkohol, filmy ani hudba, studentky se bez šátku na hlavě neodvážily na univerzitu. Basru sice měla od roku 2003 na starosti britská armáda, ta se ale do místních sporů nemíchala a nakonec se z obavy o svou bezpečnost stáhla na základnu za městem.
Zvrat nastal letos v dubnu, když proti milicím zaútočila nově vycvičená irácká armáda vyslaná premiérem Núrím Málikím. Boj trval několik týdnů a vláda nakonec v polovině května uzavřela se šíitskými milicemi příměří. Dnes hlídkuje v Basře na každém rohu státní policie a armáda, milice jsou pryč a obyvatelům se dýchá o něco lehčeji. Obchody jsou opět otevřeny dlouho do noci, mořské korzo o víkendech praská ve švech. S trochou diskrétnosti je možné znovu koupit i alkohol.
Basrou ale příběh nekončí, zdá se, že obrat k lepšímu nastává v celém Iráku. Nejenže se radikálně zlepšila bezpečnostní situace. Irácká vláda začala aktivně uplatňovat svoji autoritu ve prospěch většiny Iráčanů, což jí na oplátku přináší dosud nebývalou podporu veřejnosti.
Vzrůstající sebevědomí Iráčanů se projevuje i při jednání se Spojenými státy – Bílý dům minulý týden na nátlak irácké vlády vůbec poprvé přistoupil na koncept časového plánu pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
