Mám se dobře, bydlím u rodičů

Stále více mladých Čechů zůstává ve společném bydlení s rodiči i po dosažení dospělosti. Ve světě se pro tento fenomén vžil pejorativní název mama hotel. Jeho přednosti jsou zřejmé: minimální povinnosti, ideální servis a to vše velmi levně nebo zadarmo.

Markétě je dvacet let, žije s otcem v bytě 2+1 v Karviné, přispívá na nájem a sama si kupuje jídlo a oblečení. Hned po maturitě začala pracovat jako stevardka v pendolinu, o stěhování zatím neuvažuje. „V podstatě nemám důvod se stěhovat, táta trénuje fotbal a moc často doma není. Někdy má i angažmá v jiné zemi a v bytě se ukáže jednou dvakrát do týdne, takže žádný nedostatek soukromí nepociťuji. Stěhovala bych se jenom tehdy, kdybych měla vážnou známost, sama ne.“

Podobně jako Markéta uvažuje 82 % mladých Čechů ve věku 18 až 24 let. Buď s rodiči trvale žijí, nebo jsou na tzv. postupném odchodu, což se týká především studentů, kteří bydlí napůl u rodičů a napůl na kolejích nebo ve společném podnájmu. Nejsou ale ekonomicky nezávislí.

To se týká i dvaadvacetileté Kristýny. Třetím rokem studuje cestovní ruch na VŠE v Praze, bydlí na kolejích, které jí platí rodiče. K tomu ještě od nich dostává asi pět tisíc kapesného na měsíc a přivydělává si doučováním francouzštiny a češtiny. Domů do Holešova jezdí každý druhý víkend. „Nemyslím si, že bych zvládla školu a práci na plný úvazek, rodiče na to mají stejný názor, takže mě do žádné zbrklé samostatnosti po osmnáctých narozeninách nenutili.…