Scházejí nám rebelové

Historik a novinář Petr Zídek (35) otevřel v našich médiích debatu o tom, zda si jedna generace českých historiků neprivatizovala výklad dějin 20. století. Sám historii vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od počátku 90. let spolupracuje intenzivně s tiskem – v letech 1995–1996 působil v Respektu a od června 2001 je redaktorem velmi kvalitní přílohy Orientace Lidových novin. Knižně vydal Stručné dějiny Mali (2004) a Československo a francouzská Afrika 1948–1968 (2006). Petr Zídek má devítiměsíčního syna.

Existuje nějaké bílé místo v novodobé české historii, které podle vás není dostatečně a dobře zpracované?

Nemám rád pojem „bílá místa“, navozuje představu, že historik bádá, napíše knihu a to „bílé místo“ se zaplní nějakou barvou. Každá generace klade jiné otázky i ve vědě jsou nové metody, přístupy. Ale dobře: v českých dějinách 20. století je více „bílých míst“ než událostí, které byly nějakým hodnověrným způsobem zpracovány.

Co myslíte tím „hodnověrným způsobem“?

Tak třeba není hodnověrné, pokud máme o 50. letech 15 knih od Karla Kaplana. Je to pilný autor, ale jde o to, jestli je ho ještě vůbec možno považovat za historika. Což já zpochybňuju: on je pamětníkem té doby, jejím účastníkem v relativně vysoké funkci a jeho práce nemají žádný…