Měl to být jeden z nejdůležitějších dokumentů, který Evropská unie letos přijala. Místo diskuse se však po jeho zveřejnění rozhostilo naprosté ticho. Zřejmě proto, že Strategie udržitelného rozvoje EU, kterou Evropská rada schválila v polovině června, není jasnou vizí, ale poněkud abstraktním, realitě vzdáleným textem plným politických frází. Evropa tu shrnuje základní ideály, k nimž se chce v příštích letech hlásit. Zdá se ale, že od slov k činům je v Unii někdy dost daleko.

Strategie celkem výstižně pojmenovává hlavní problematické okruhy současnosti. Patří k nim změny klimatu, nemoci, chudoba, energetika, doprava a podobně. Dokument zároveň stanovuje závazky, kterých chce Unie v těchto oblastech dosáhnout. S těmi už to ale tak růžové není.

Dlouhodobým cílem EU například je, aby se globální teplota nezvýšila o více než 2 stupně C ve srovnání s předindustriální úrovní. Původních patnáct zemí EU by proto mělo především splnit svůj závazek z Kjótského protokolu a do roku 2012 výrazně snížit emise skleníkových plynů. Zatím se to ale příliš nedaří a většina států bude muset hodně přidat, má-li kjótské mety dosáhnout. Některé země, například Portugalsko a Španělsko, už dnes otevřeně počítají s tím, že své cíle nesplní. A za rok 2012 Unie nedohlédne – na jednáních v Montrealu nedávno odmítla stanovit jasné datum, do něhož se má další snižování emisí dojednat.

Do roku 2010 by EU chtěla zastavit vymírání evropských biologických druhů. Tento závazek…