Nekonejšte se, nedoufejte, zbavte se iluzí. Svět smysl nemá a mít nebude

Ray Brassier nikoho nešetří. Svou nejslavnější knihu Nihil Unbound (Nespoutaný nihilismus) ukončil nemilosrdnou větou: „... subjekt filozofie musí uznat, že on nebo ona už jsou stejně mrtví a že filozofie není ani prostředkem afirmace, ani zdrojem ospravedlnění, ale myšlenkovým nástrojem vyhynutí.“

Britský filozof a jeden z nejznámějších představitelů myšlenkového proudu označovaného jako spekulativní realismus dovedl v knize z roku 2007 nihilismus do naprostého extrému a vrátil mu sílu, která mu podle něj vždy po právu náležela. „Nihilismus je otřepané slovo. Bylo o něm napsáno příliš mnoho, a jestli kdysi mělo nějakou naléhavost, tak se vytratila neustálým opakováním,“ píše Brassier o pojmu, kterým dnes političtí komentátoři často žonglují po nástupu trumpovské administrativy a po jejím útoku na demokratické instituce. 

Slovem nihilismus označují destrukci a chuť ničit vše, co bylo dlouhé dekády budováno, ať už jde o pokusy drolit Evropskou unii, ukončit rozvojovou pomoc chudým zemím či tribalistické tendence v politice. Za nihilismus lze považovat lhostejnost ke klimatickým změnám a nechuť přistoupit k odpovědným krokům ve vztahu k fosilním palivům. I v rostoucím geopolitickém napětí mezi Spojenými státy, Evropou, Ruskem a Čínou by šlo vyčíst prvky nihilismu.

Pro Raye Brassiera, který patří k těm vůbec nejtemnějším filozofům současnosti a nehledí do budoucnosti lidstva s velkou nadějí, však ani tohle všechno ještě není tím pravým nihilismem. Ten začíná jinde. „Velmi jednoduše řečeno, nihilismus je krize smyslu,“ konstatoval v rozhovoru pro server Senselogic v roce 2011.