Bulhaři a Rumuni: s mafiemi až do Unie

Každý ví, že k zásadním změnám budou zapotřebí roky.

Hrubý domácí produkt na hlavu každého Čecha překročil dvacet tisíc dolarů. V takovém Irsku je to čtyřicet, ale v Bulharsku a Rumunsku není ani poloviční. Česká republika, která z tohoto pohledu nedávno symbolicky předstihla prvního člena staré Unie (Portugalsko), se tak začíná ocitat někde blízko středu unijních statistik. Těmito statistikami může od prvního ledna 2007 nebo 2008 zahýbat Rumunsko a Bulharsko. A nejen statistikami.

Rozhodnutí bylo odloženo

Rozšíření EU před dvěma roky bylo krokem Unie do střední Evropy. Nyní ji čeká Balkán, tedy prostor, který má do značné míry jinou kulturní tradici: ještě před stoletím byl zčásti územím osmanské říše, tedy Turecka. Státu, který si stále větší část Evropanů, včetně například německé kancléřky Angely Merkelové, nedokáže jako člena Unie představit.

Evropská unie už sice jednu „balkánskou“ zemi – Řecko – před více než 20 lety přijala, ale řecké členství je příkladem spíše odrazujícím. Namátkou několik problémů: korupce, zneužívání evropských fondů, otázka Kypru, komplikované vztahy s Tureckem či Makedonií, které často blokovaly Unii jako celek…

Navzdory všemu není ale řecký příběh úplným propadákem. Země udělala nijak zázračný, ale přesto viditelný ekonomický pokrok, je uvnitř Schengenu, je i členským státem eurozóny a ani v napjatých momentech nepředstavuje brzdu Unie. Jenže Řecko není Bulharsko…