Proti Hamasu, ne proti lidem

Jak zvýšit nátlak na Hamas, ale přitom nedopustit, aby se tři a půl milionu Palestinců pod jeho vládou ocitlo v humanitární krizi, ba hrozbě hladu? Tuto otázku vyhrotil minulý týden. V pondělí totiž provedl atentátník z Islámského džihádu sebevražedný výbuch v centru Tel Avivu, který zanechal devět mrtvých, ale i jasněji vyložené karty ve vztahu vůči Hamasu, který je stále na teroristickém seznamu v USA i EU. Byl to totiž první atentát tohoto měřítka od srpna 2004 (tehdy ho spáchal sám Hamas) a první od 28. března, kdy se jednobarevná vláda Hnutí islámského odporu chopila moci. To by ještě nebyl důvod k zostřeným sankcím. Jenže Hamas vzápětí útok nejenom neodsoudil, ale naopak uvítal a označil za „sebeobranu“ – přitom byl spáchán na nejcivilnějším možném místě, starém autobusovém nádraží a mezi oběťmi byly dvě rumunské gastarbeiterky a jedna francouzská turistka.

Tímto chováním si Hamas vysloužil ostré odsudky i od některých vlád, které až dosud sázely na jeho možný reformní vývoj, například od turecké. K finančnímu bojkotu vlády Hamasu, tedy de facto celé palestinské samosprávy, se pak připojil i tak „nejestřábí“ stát, jako je Japonsko. Tento bojkot běží již delší dobu. Izrael ho zahájil hned po převzetí palestinské legislativy Hamasem, poté se připojily USA a Kanada s novou konzervativní vládou a pak i Evropská unie, byť s výhradami, zatímco muslimský svět zůstává…