Těžko si ve dvacátém století představit lepšího analytika zla, než je Hanah Arendtová. Díky ní, Zygmuntu Baumanovi, Erichu Frommovi či Raymondu Aronovi známe nejtemnější části lidského myšlení, sklony k silným vůdcům, ochotu zbavovat se vlastní svobody či podceňovat vlastní odpovědnost. Minulý týden uplynulo třicet let od její smrti.
Život Arendtové, která se narodila a vyrůstala v Německu, významně ovlivnil fakt, že se seznámila a později i zamilovala do filozofa Martina Heideggera. Ten v ní probudil velký zájem o politickou filozofii, tedy o dění ve světě i kolem ní. Tento zájem v ní zůstal i poté, co se s Heideggerem rozešla. V rozvíjení myšlenek jí pomáhal další vynikající německý myslitel Karl Jaspers. V roce 1933 Arendtová prchá před nacisty, kteří se chopili moci, nejdříve do Francie, pak do Spojených států. Během této emigrace se mimo jiné spřátelí s již zmiňovaným Raymondem Aronem. Není náhodou, že zatímco on později napíše knihu Demokracie a totalitarismus, Arendtová Původ totalitarismu. Chtěli pochopit, co to vlastně tak hrozným způsobem ovlivnilo jejich životy. Obě knihy patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo vůbec na toto téma napsáno.
Díky Arendtové přesně víme, jak se komunistickým a nacistickým totalitářům podařilo vymýt lidem mozky. „Charakteristickým znakem vzestupu nacismu v Německu a komunistických hnutí v Evropě po roce 1930 byla orientace na masu zjevně lhostejných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
