Kudy ven z civilizační pasti

Jemně nadhozený balonek k diskusi – esej první dámy české sociologie Hany Librové o našich civilizačních výhledech Kupuji, tedy jsem (Respekt 11/2005, s.18) – vyžaduje repliku. Inteligentní kritiku našeho dnešního bytí nelze obejít. Za spíše kulturními argumenty prosvítá explozivní téma: pozorovatelná degenerace spotřební civilizace, která může skončit degradací kultury a svobody, pokud ne kolapsem životního prostředí.

Střídmost jako výsada

Rozplést civilizační konzumní past – požitkem ke zkáze – bude snazší, když zjistíme, jak jsme se do ní dostali. Ideologie blahobytu, sociálního státu a spotřebního růstu tvoří páteř moderní politiky. Vznikla po druhé světové válce v Evropě jako reakce na děsivou zkušenost s nacionálním socialismem, který v Německu přivedly k moci rozvrat a bída hospodářské krize. Sociálně tržní model, s rozsáhlým zajištěním proti nezaměstnanosti a bídě, tvoří základ poválečné obnovy demokracie na starém kontinentu i projektu Evropské unie.

Univerzalizace „práva“ všech sociálních vrstev na blahobyt, volné víkendy, letní a zimní dovolené, kvalitní vzdělání, zdravotní zajištění a penzi pronikla i za železnou oponu. I komunistické režimy postupně přešly od teroru ke konzumnímu konformismu a sebemanipulaci rodin.

Nemáme dosud jinou politiku než doktrínu demokracie stojící na růstu spotřeby, vyjma komunismus nebo…