Nečekaná zpráva o smrti Zuzany Navarové zapůsobila minulé úterý na mnoho lidí jako ledová sprcha. Pětačtyřicetiletá zpěvačka a skladatelka se celý život držela stranou reflektorů šoubyznysu, její odchod ale připomněl, jak moc pro českou hudbu znamenala.
Holka s kytarou
Přehlédneme-li dílo Zuzany Navarové (po kubánském manželovi si přidávala ke jménu ještě de Tejada), nezdá se zprvu nějak zvlášť rozsáhlé. Zhruba padesát autorských písní, asi šest zásadních alb a zdařilá práce v několika kapelách. Při bližším pohledu ovšem najdeme daleko víc. Navarová měla schopnost a chuť objevovat jiné osobnosti a dát jim prostor. Dokázala vytáhnout na světlo nadané romské muzikanty Věru Bílou a Maria Biháriho nebo písničkářku Radůzu. Také přes deset let pracovala v Nadaci Život umělce, kde se mimo jiné snažila pomáhat umělcům seniorům. A součástí odkazu je především zajímavý oblouk, jakým osobnost a tvorba Navarové prošla.
Vyrůstala v Hradci Králové v muzikantské rodině. Její otec byl hudební režisér místního rozhlasového studia, milovník folkloru a Marty Kubišové. Zuzana zpívala české, slovenské a maďarské lidovky od mládí. V přímém kontaktu byla také s romskou hudbou, protože Romové byli jejich sousedé v domě. Studovala tehdy hru na klavír, ale brzy se z ní stala „holka s kytarou“. V osmnácti objevila kouzlo bossa-novy – hudebního stylu, jenž proslul jemným, mírně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
