Člověk na zemi je hostem
Bezmála po deseti letech přichází básník a překladatel Zbyněk Hejda (1930) s novou knížkou. Cesta k Cerekvi však není básnickou sbírkou a vlastně ani čerstvou „novinkou“. Jedná se totiž o prázdninové deníky z let 1960–62, které autor poztrácel a znovu nalezl teprve nedávno.
Hlavním územím Hejdovy Cesty k Cerekvi je letní zeměpíď Českomoravské vrchoviny, přesněji kraj kolem Horní Vsi, ze které pochází básníkův otec a v době deníků tam žil jeho strýc s tetou. Sám Hejda vymezil rodový horizont ve své básnické próze Nikoho tam nepotkám: „V blízkosti Horní Vsi, kde se narodil můj otec, v Cerekvi a v Dubenkách, jsou naše hroby. Tam nás ukládají. Cerekví, Dubenkami a Bezděčínem je uzavřen obzor tohoto kraje, jehož srdcem je srdce zvonu v Horní Vsi, který se rozezněl v hodině smrti mého otce.“ Toto území je vtaženo do deníků s neobyčejnou důvěrností, vroucností a s až umanutou detailní přesností.
Knížka připomíná vytržený drn času, v jehož kořínkách je zachyceno, navzdory prchavosti, cosi z materie života. Hejda si zapisoval sny, jména lesů a luk, počasí, příjezdy a odjezdy vlaků a autobusů, cesty na nádraží, výskyt hub, sousedské příběhy, denní práce, četbu, zaznamenával hovory a vyprávění. Zápisky to však nejsou upovídané a rozmělněné – podobně jako v Hejdových verších zůstává jen nezbytná haluz, výrazná střídmost a zkratkovitost. Když například Hejda napíše: …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
