Tvrdost, ale i svoboda slova

Právě před měsícem, 28. června, o dva dny dříve, než sliboval ohlášený termín, vycouvala spojenecká okupační správa z Iráku. Tehdy se naskýtaly spíše otázky: Jak si dočasný kabinet Ajáda Alávího poradí s terorismem, s ekonomikou, s přípravou na svobodné volby chystané na leden 2005? V posledních dnech se už začínají nabízet alespoň částečné odpovědi – soudě podle konkrétních kroků irácké vlády.

Jistě, v Iráku nadále trvá násilí a nikdo si není zcela jist svou budoucností. To platí zejména pro zahraniční pracovníky, kteří se stali častým terčem teroristů coby rukojmí. Nicméně Alávího kabinet, byť po pár týdnech nemůže mít situaci pevně pod kontrolou, dělá ve spolupráci se spojenci, co může. Tam, kde je třeba tvrdost, neváhá. Příkladem je jeho souhlas s americkým náletem na teroristy Abú Músy Zarkávího ve městě Fallúdža, který si před týdnem vyžádal nejméně 11 mrtvých. A tam, kde vidí potřebu vstřícnosti, postupuje vstřícně. Příkladem je povolení – Američany v březnu zakázaného – listu Al Hawza, který je blízký Muktadu Sadrovi, známému šíitskému klerikovi.

Ustoupili teroristům

V případě unesených rukojmí nemůže Alávího vláda dělat skoro nic, ale to jí nelze vyčítat, když v této věci de facto nic nezmohou ani USA. Ukázkou je osud Filipínce Angela de la Cruz. Únosci nabídli obchod: stáhnou-li Filipíny svůj vojenský kontingent z Iráku, rukojmí budou propuštěni…