Repertoár londýnského tria The Tiger Lillies, které tuto neděli (1. 8.) zahraje po osmiměsíční pauze opět v pražském Divadle Archa, tvoří obvykle písně o smrti, bestialitě a nemocích – tedy o věcech ne příliš radostných. Při pohledu do koncertního sálu ovšem většinou zjistíme, že publikum řve smíchy. Koncerty kapely totiž připomínají vystoupení pouličního komediálního divadla nebo divoký kabaret.
Bíle nalíčený zpěvák a harmonikář Martyn Jacques předvádí ve viktoriánském oděvu řadu teatrálních grimas a gest a zpívá přitom hrůzostrašné příběhy vysokým vzrušeným falzetem jako nějaký barokní kastrát. Bubeník Adrian Huge obsluhuje „recyklované“ bicí, či spíše kuchyňské nádobí, hračky a jiný odpad, ale člověk se diví, že to může znít tak dobře. A basista Adrian Stout zahraje občas s nadhledem nějakou tu strašidelnou melodii na pilu ocasku.
Nechce se ani věřit, že tahle nápaditě temná tygří kapela, která nedávno získala prestižní britské ocenění Olivier za operu Shockheaded Peter a nahrála album s americkým Kronos Quartetem, začínala před více než deseti lety v londýnských a také pražských hospodách. „Lidem se většinou zpočátku nelíbíme, ale tak po páté písničce nám přijdou na chuť,“ připomíná excentrický zpěvák Martyn Jacques. Má pravdu. Na styl kapely je skutečně těžké si zvyknout, ale komu se to podaří (a zároveň umí dobře anglicky), odnese si obyčejně z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
