V prvním červencovém týdnu zveřejnila Evropská komise vůbec první zprávu o stavu nelegální zaměstnanosti v rozšířené Unii. Odhadovaný podíl šedé ekonomiky na národních důchodech se mezi členskými státy podstatně liší. Zpráva se nese – stejně jako obvyklá rétorika vlád – v tónu zdůrazňujícím potřebu s šedou ekonomikou bojovat. Zkusme si ale položit provokativní otázku: Je šedá ekonomika ve všech případech jednoznačným společenským zlem a je vždy represe vůči ní opravdu to nejlepší, co mohou politici při řešení tohoto problému dělat? Ekonomové čas od času přece namítají, že existují oblasti, kde šedá ekonomika reaguje na latentní poptávku po službách, jejichž poskytování by se při lpění na všech psaných pravidlech prostě nevyplatilo. Je-li tomu tak, skrývají některé šedé oblasti trhu práce a služeb potenciál pracovních příležitostí, které by šlo vtáhnout do legální ekonomiky. I zpráva Evropské komise odkazuje na příklady takových pozitivních strategií. Jedna z nich pochází z Belgie.
Chůva za certifikát
Belgie patří se svými 3 % z HDP k zemím s nižším poměrem šedé sféry (Česko vykazuje zhruba 10 %). Přesto Belgičané hledají cestu, jak tento podíl snížit. Kromě prací sezónní povahy v zemědělství a stavebnictví spadá do šedého sektoru například velká část služeb v oblasti domácích prací, úklidu či péče o děti. Musí-li rodina dvou pracujících rodičů za nepřítomnosti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
