Ležet na břiše se mi nikdy nelíbilo
Rámeček RUDOLF KRZÁK se narodil v roce 1914 v Bernarticích. Po maturitě vstoupil do armády a vystudoval vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1939 odešel bojovat do Francie, kde byl velitelem 1. pěšího pluku a získal první vojenské vyznamenání, Croix de Guerre. Po přechodu do Anglie byl šifrantem zpravodajského oddělení, v letech 1942–45 pak zástupcem velitele zvláštní skupiny D (parašutisté). Jeho rodinu v protektorátu nacisté vyvraždili. Po válce působil na ministerstvu národní obrany jako náčelník štábu výsadkového vojska, v roce 1949 ho komunisté obžalovali z velezrady a odsoudili na 9 let. O pět let později byl podmínečně propuštěn, až do důchodu vykonával nekvalifikovanou práci a byl pod stálým dohledem StB. V roce 1991 obdržel Řád M. R. Štefánika, byl rehabilitován, povýšen na generálmajora a na čas působil jako tajemník Svazu bojovníků za svobodu. Dnes žije v domově důchodců v Poděbradech. Konec rámečku Šestého dubna vám bude devadesát. Jak z nadhledu let vnímáte českou současnost? Řeknu vám to takto: Po válce a především v roce 1946 zvolil náš národ katastrofální cestu. Pod praporem velkých zítřků jsme se dostali k bažině plné politického, ekonomického a morálního marasmu. Dnes ještě stále stojíme před tou bažinou a díváme se na druhý břeh. Čekáme, přešlapujeme, okrádáme se navzájem a hledáme nějaké vznášedlo, které by nás přeneslo na druhý břeh vysoké životní úrovně. Jenže – s podmínkou, abychom neunavili ruce a dostali se tam snadno, rychle a bez námahy. Vím ale jedno: bez statečnosti a svědomí se neobejdeme.
Rámeček
RUDOLF KRZÁK se narodil v roce 1914 v Bernarticích. Po maturitě vstoupil do armády a vystudoval vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1939 odešel bojovat do Francie, kde byl velitelem 1. pěšího pluku a získal první vojenské vyznamenání, Croix de Guerre. Po přechodu do Anglie byl šifrantem zpravodajského oddělení, v letech 1942–45 pak zástupcem velitele zvláštní skupiny D (parašutisté). Jeho rodinu v protektorátu nacisté vyvraždili. Po válce působil na ministerstvu národní obrany jako náčelník štábu výsadkového vojska, v roce 1949 ho komunisté obžalovali z velezrady a odsoudili na 9 let. O pět let později byl podmínečně propuštěn, až do důchodu vykonával nekvalifikovanou práci a byl pod stálým dohledem StB. V roce 1991 obdržel Řád M. R. Štefánika, byl rehabilitován, povýšen na generálmajora a na čas působil jako tajemník Svazu bojovníků za svobodu. Dnes žije v domově důchodců v Poděbradech.
Konec rámečku
Šestého dubna vám bude devadesát. Jak z nadhledu let vnímáte českou současnost?
Řeknu vám to takto: Po válce a především v roce 1946 zvolil náš národ katastrofální cestu. Pod praporem velkých zítřků jsme se dostali k bažině plné politického, ekonomického a morálního marasmu. Dnes ještě stále stojíme před tou bažinou a díváme se na druhý břeh. Čekáme, přešlapujeme, okrádáme se navzájem a hledáme nějaké vznášedlo, které by nás přeneslo na druhý břeh…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
