Minulou středu předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler (76) podal demisi. Za svou práci si zaslouží poděkování – i když samotný odchod vzbuzuje rozpaky.
Nejprve poděkování: doktor Kessler vtiskl Ústavnímu soudu od počátku silnou autoritu, jakou mu mohl v té době dát jen politický vězeň z komunistických kriminálů. Mlčenlivý předseda si nepotrpěl na rozhovory a nezůstanou po něm výrazné právní názory, ale vybudoval instituci, která se těší vážnosti u expertů a oblibě u laiků. A jako bývalý poslanec za ODS se v klíčových verdiktech – zejména o volebním zákonu – uměl vzepřít vlastní straně.
Nyní ty rozpaky: o zdravotních problémech Zdeňka Kesslera se mluvilo už dlouho, stejně dlouho se však mluvilo o tom, že s demisí čeká na odchod Václava Havla – protože se obává, aby prezident na jeho místo nedosadil soudkyni Elišku Wagnerovou. Kessler tento motiv popírá, ale odejít deset dnů po prezidentovi je skutečně nápadné. Co přesně mu na Wagnerové vadilo, nevědí ani sami soudci. Ctihodný ústavní dvůr si své problémy nedokázal vyříkat.
Kdo Kesslera nahradí? Podle informací Respektu si o post ústavního soudce řekl nedávno Václavu Havlovi ministr Pavel Rychetský; prezident nevyhověl. Jmenovací pravomoc má nyní předseda sněmovny, Lubomír Zaorálek ale slíbil počkat na výsledek volby hlavy státu. V době obav z ryze stranického obsazování Ústavního soudu mu taková zdrženlivost slouží ke cti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
