Platí v eurozóně stejná pravidla pro každého? Nebo jsou si sice její členové rovni, ale ti velcí o něco rovnější? Takto si nyní stěžují Belgičané, Nizozemci nebo Rakušané. V úterý 24. září Evropská komise navrhla změkčení dosavadních pravidel. Nejde o nic menšího než o tzv. pakt stability a růstu, který nařizuje členům eurozóny střídmé utrácení. Pod hrozbou drakonických pokut do bruselské kasy nesmí schodek jejich veřejných rozpočtů přesáhnout 3 % HDP. „Zkouškou ohněm“ se pak měl stát rok 2004 - k tomuto datu se členové eurozóny zavázali své rozpočty vyrovnat. Původně. Nyní ale Evropská komise říká, že termín je nereálný, a posouvá ho o dva roky. Čtyři členské státy včetně Francie a Německa totiž své schodky přestávají zvládat.
Čtyři viníci
Nejtrapnější je tato situace pro Německo. Právě Berlín v roce 1997 do paktu stability prosadil pokuty až do výše 0,5 % HDP (což by dnes v jeho případě znamenalo kolem 10 miliard eur) kvůli obavě z rozpočtové nezodpovědnosti ostatních. Jenže teď německá ekonomika roste nejpomaleji ze všech velkých evropských zemí. Tím pádem se vybere méně daní, zato musí vláda vyplácet podporu čtyřem milionům nezaměstnaných. Ministr financí Hans Eichel předminulý týden do Bruselu nahlásil, že letos se rozpočtový schodek propadne na 2,9 % HDP, těsně nad kritickou hranici. Ministr přesto tvrdí, že do roku 2004 rozpočet vyrovná. „Jaké štěstí, že už je Německo členem eurozóny - jinak by dnes nesplnilo kritéria pro přijetí,“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
