Mezi povodněmi a prezidentem

V úterý začíná jednat sněmovna a dá se přitom čekat velké drama. Nejde jen o to, že se vládní většina bude všemi způsoby snažit ovládnout Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a dozorčí radu České konsolidační agentury. Současný boj opakuje bitvu z roku 1997. Také tehdy několik měsíců mezi povodněmi a prezidentskou volbou rozhodlo o charakteru tuzemské demokracie na příští roky. Stejně tomu bude i tentokrát.

Emancipovat politiku

Před pěti lety prožívala Česká republika po neúspěšném závěru reforem Klausových pravicových vlád těžkou kocovinu. Před povodněmi balíčky ohlásily, že hospodářský růst definitivně končí a po velké vodě upozornila demise ministra zahraničí Josefa Zieleniece, že celá privatizační kapitola měla mimořádně nepříjemné vedlejší účinky. Velké hospodářské pravomoci v rukou státu vedly k takovému propojení stran s průmyslovými a finančními firmami, že o celé vládní politice rozhodovaly zájmy elity postkomunistických manažerů. Korupci vysoké politiky tehdy symbolizovalo takzvané švýcarské konto ODS. Nejsilnější strana odtud prokazatelně brala peníze na svůj provoz a její liberální křídlo se tehdy rozhodlo takové poměry změnit.

Všichni pamatují, jak skončila protiklausovská revolta Jana Rumla a Ivana Pilipa. Předseda ODS s přehledem udržel pozici ve straně, která poté nikdy nepřiznala, které podniky vlastně peníze na švýcarské konto posílaly. Rumlovi lidé proto založili vlastní partaj Unii svobody, ve volbách roku 1998 ale s…