„Pokud nás někdo ohrožuje, jsme to především my sami,“ řekl prezident při slavnosti k 82. výročí Československé republiky. Přirovnat osud národa k šachové hře, při které člověk prohrává sám se sebou, svědčí o značné skepsi. „Prezident by se měl zamyslet, zda jeho blbá nálada je tím, čím žije naše společnost,“ odmítl okamžitě Havlův názor místopředseda sněmovny Ivan Langer, svůj vlastní výklad ale ani on, ani nikdo jiný nepřipojil. Na počátku dvanáctého roku svobody tak zůstává Havlův proslov jediným vážným pokusem popsat, jak společnost dosud svou polistopadovou šanci využila.
Mejdan ve spálené zemi
Politici vykládají svět podle svých mocenských záměrů. Tak jednou žijeme v zemi, kterou spálila pravicová vláda ještě víc než komunistická diktatura. Jindy jsme vyzýváni, abychom bránili úspěchy tuzemských reforem, přitom ale víme, že naše ekonomická transformace patří v postkomunistickém světě k těm méně úspěšným. Nad politickou agitací by bylo možné mávnout rukou, kdybychom měli k dispozici jiný výklad. Jenže vědci stav společnosti ještě nezařadili do své agendy a pouze své okolí zaplavují neutříděnými daty ekonomických statistik a průzkumů veřejného mínění (čestnými výjimkami jsou deset let stará kniha Iva Možného „Proč tak snadno“ a souhrn výzkumů Jiřího Večerníka „Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998“). Z průzkumů (společnosti STEM) dnes víme jen to, že průměrný český občan není se stavem společnosti spokojen a přitom se obává o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
