Je krásné tu žít

Inženýru Vladimíru Knapovskému je osmadvacet, Viktor Piorecký je o sedm let mladší. Prvního nejčastěji zastihnete za počítačem pražské pobočky velké americké softwarové firmy 3com, druhého v posluchárně brněnské Masarykovy univerzity. Dva různé životy se přes zeměpisnou i sociální vzdálenost přesto občas protnou: naposledy se to stalo 28. října. Knapovský coby předseda Vlastenecké fronty vedl povolenou skinheadskou demonstraci pražskými ulicemi a Piorecký, přesvědčením anarchista, se mu v tom snažil zabránit. „Špičky neonacistického hnutí nejsou žádní puberťáci, a už vůbec ne neschopní,“ vysvětluje Viktor Piorecký důvod svého pravidelného angažmá v protifašistických demonstracích, které mu už vyneslo nejednu policejní ránu, naposledy právě osmadvacátého. „Naopak jsou schopni nashromáždit veliké množství lidí, kteří jsou pak ochotni třeba vypalovat byty Romů. A když jim jejich akce povolují úřady, musí se jim někdo postavit.“

Ta nepříjemnost s holocaustem

Vlastenecká fronta je se svými čtyřmi stovkami členů v tuzemských poměrech skutečnou raritou: už šest let je pod heslem „Vlastní národ nade vše“ oficiálně registrovaným spolkem a už téměř pět let stát periodicky vyhlašuje, že tuto registraci hodlá zrušit. Na jejích (většinou legálních) demonstracích pravidelně pochodují davy holých lebek za mohutného skandování hlavní myšlenky „Nic než národ“. (Jde mimochodem o heslo vypůjčené od českých fašistů z 30. let.) "Naše stanovy jasně říkají, že členové…