Milé děti, já jsem premiér

Tak vřelého přijetí se Václavu Klausovi nedostalo už dlouho. Sál nabitý k prasknutí, květiny na uvítanou a při příchodu ovace jako pro rockovou hvězdu. Snad jen jedna věc může premiérovi trochu kazit skvělý pocit: spousta jeho dnešních posluchačů ještě nemůže kvůli nízkému věku volit. Je pondělí 13. října, tři hodiny odpoledne, jsme na mítinku ve školní jídelně gymnázia Litoměřická, jehož publikum tvoří studenti čtyř pražských středních škol.

Máte doma lyže?

V sále panuje výborná nálada, u některých studentů umocněná faktem, že jim kvůli premiérské atrakci odpadly dvě vyučovací hodiny. Ředitel hostitelského gymnázia Stanislav Rypáček vítá ministerského předsedu, který se vrací na důvěrně známá místa: školu absolvovali oba jeho synové Václav a Jan. Klaus se prý dnes cítí lépe než na třídních schůzkách, kde jenom slyšel, „jak děti strašně zlobí“. Mezi studenty prý jezdí vždycky rád: naposledy byl v Brně a tam mu říkali, že mají nejlepší výsledky v celé republice. „My jsme byli třetí v Praze,“ obhajuje rychle reputaci svého ústavu ředitel Rypáček. „No, to už není taková sláva,“ odtuší ministerský předseda.

A jde se k psaným otázkám. (Jak organizátoři později prozradí, byl předem z výchovných důvodů vyřazen pouze dotaz, jestli by prý byl premiér ochoten „žrát takové blafy jako my v téhle jídelně“.) Moderátorka mítinku, poslankyně ODS Milena Kolářová, vybírá dramatickým hlasem první téma: proč do NATO a co nás to bude stát. "Nevím, jestli vás…