Jako student vojenského gymnázia v Opavě oceňoval nedalekou posádku ruských okupačních vojsk za jejich drsný výcvik přežití a umění „tichého zabíjení“ v boji muže proti muži. Jako absolvent prestižní americké kadetky West Point si teď, o deset let později, váží důmyslnosti americké vojenské vědy a dokonalé techniky. „Ideální by bylo, kdybych to uměl ve výcviku spojit. Aby vojáci uměli bojovat třeba i s klackem, ale hlavně u toho přemýšleli,“ vykresluje poručík Petr Vohralík svou představu dnes, kdy má na starosti rotu výsadkářů.
Mladí a vzdělaní profesionálové typu Vohralíka se stávají důležitou zbraní v těžkém střetnutí, které dnes musí česká armáda vybojovat. Na jejich příkladě totiž může přesvědčit veřejnost, že už není neschopná jako kdysi, ale že si naopak zaslouží co největší pozornost a co nejvíce peněz. A zvýšit výdaje na armádu je jednou z podmínek, kterými doprovodily členské země NATO své pozvání České republiky do Aliance.
Zahálka bez výčitek
„Kdyby člověk mohl najít stav, v němž by při své zahálce cítil, že je užitečný a že plní svůj úkol, nalezl by jednu stránku prvotní blaženosti. A takovým stavem povinné zahálky bez výčitek svědomí je stav vojenský. To tvořilo a vždy bude tvořit hlavní přitažlivost vojenského stavu.“ Sto let staré hodnocení armády z Tolstého Vojny a míru by dnes podepsala většina tuzemské populace - svědčí o tom všechny polistopadové průzkumy veřejného mínění. Je známo, že armáda patří v Čechách spolu s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
