Koncertní guláš

V roce 1862 napsal Bedřich Smetana do časopisu Slavoj článek O našich koncertech. Vyložil v něm svou představu pravidelného koncertního provozu v Praze. O rok později ji pak sám začal realizovat. Když Smetana koncipoval své pojednání, když architekti Schulz a Zítek stavěli Rudolfinum a když podnikatel Vašata otevíral v roce 1911 Obecní dům se Smetanovou síní, ovšem nikdo netušil, do jaké šíře se jednou rozroste koncertní život v hlavním městě.

Šestnáct koncertů denně

Do roku 1990 se počet koncertů v Praze pohyboval okolo stovky měsíčně. Protože náklady byly relativně nízké (např. pronájem Smetanovy síně přišel na pět tisíc) a poměrně levné bylo i vstupné (v rozpětí od 30 do 150 Kčs), byla i návštěvnost uspokojivá. Vážná hudba navíc tehdy mnoha lidem nahrazovala jiné, nepovolené aktivity. Na koncerty České filharmonie se „neabonent“ zpravidla nedostal vůbec, koncerty FOK byly vesměs z 80 až 90 % vyprodány. Plno bylo i na naprosté většině komorních a sólistických koncertů (beznadějně vyprodán býval například cyklus Světová klavírní tvorba v Rudolfinu).Pak přišel sametový zlom. Monopol Pragokoncertu vzal rychle za své a koncerty mohl začít pořádat každý, kdo měl dost odvahy (podmínkou se stal živnostenský list za 1 000 Kč). Koncert stíhal koncert, festival střídal festival - k Pražskému jaru přibylo několik „Pražských let“, „podzimů“ a dokonce i jedna „zima“. Po počáteční vlně zájmu ovšem přišla - stejně jako v divadlech - návštěvnická krize. Už od…