Komentář•8. 2. 1993•4 minuty

Dědictví po Dienstbierovi

Jugoslávská a palestinská ambasáda zůstávají

Otázka velvyslanectví Státu Palestina se před nedávnem dostala až na vládní úroveň. Pro návrh ministra zahraničí Zielence, který žádal podstatné zredukování diplomatických styků s tímto státem bez území, zato však se spoustou teroristických komand, hlasoval pouze ministr vnitra Ruml a ještě jeden z ministrů. Všichni ostatní členové kabinetu byli proti. Přes tento neúspěch ministerstvo iniciativně stáhlo alespoň našeho velvyslance při sídle OOP v Tunisu. Palestinští zástupci také nebyli pozváni na žádnou z akcí pro pražský diplomatický sbor a mezi Českou republikou a Palestinou nedošlo do dnešního dne k výměně písemných nót o vzájemném uznání. To umožňuje české straně zaujmout vyčkávací postoj a otázku diplomatických vztahů s Arafatovou organizací kdykoli v budoucnosti nastolit. Vzhledem k nedávné minulosti je už i tohle významný pokrok.

Prosrbský ministr

Jiným, i když podobně delikátním problémem, je otázka velvyslanectví tzv. nové Jugoslávie, tedy Srbska a Černé Hory. To nadále sídlí v budově bývalého jugoslávského velvyslanectví v Mostecké ulici u Karlova mostu. Projugoslávská a prosrbská politika bývalého ministra zahraničí Dienstbiera se odrazila i v našem vytrvalém odmítání navázání plnohodnotných diplomatických styků s novými státy, které vystoupily z Jugoslávské federace. Slovinsko a Chorvatsko jsme uznali až ve chvíli, kdy už nebylo zbytí. Naopak jsme udržovali…