Muži se nevzdávají

Muži se nevzdávají

Unie otců a mužů bojuje za rodinné vztahy

„Neprosím o milost, ale žádám o své právo,“ řekla před carským soudem manželka jednoho z děkabristů, kněžna Volkonská, když chtěla následovat svého muže do vyhnanství na Sibiř. O více než sto šedesát let později, 21.listopadu 1992, použil stejná slova i předseda české Unie otců a mužů Daniel Nebeský, když na druhém sjezdu této organizace charakterizoval její činnost.Požadavek Unie je stručný: muži v českých zemích jsou oběťmi diskriminace a to by mělo skončit. Jako hlavní příklad nerovnoprávného postavení mužské části obyvatelstva uvádějí zástupci UOM výroky rozvodových soudů. Ty totiž přidělují děti téměř výhradně matkám, bez ohledu na to, kdo je viníkem rozvodu a kdo má lepší předpoklady k výchově.Delegáti druhého sjezdu Unie rozhodli nejen o změně názvu společnosti (dříve Svaz mužů), ale také o „strategii prosazení mužských požadavků prostřednictvím tisku a iniciativy v České národní radě“, mimo jiné účastí na přípravě nového zákona o rodině.

Jako ve střední Asii

Počet rozvodů rychle stoupá. V roce 55 bylo v Československu zrušeno dvanáct tisíc manželství, v roce 90 již 40.000. O domov tak ročně přichází 35.000 dětí. Jejich výchovou jsou v 95 procentech pověřeny matky, o zbytek se dělí otcové s „jinými osobami“ a dětskými domovy. Dvě třetiny žádostí o zrušení manželství podávají ženy.Rozvrat rodinných vztahů je důsledkem komunistické politiky, tvrdí Unie otců. Režim svěřil…