„Jestli někdo provede teroristický útok, budu vědět, jaký při tom měl pocit”

„Jestli někdo provede teroristický útok, budu vědět, jaký při tom měl pocit“
říká autor Prohlášení č.1 Revoluční partyzánské autonomie
Prostě někdy, když se třeba dívám na televizi a vidím ty hrůzy, myslím si, že je třeba ten systém zrušit. Je to však takový boj mezi mým racionálním já, které mi v žádném případě nedovolí nějaký útok podniknout, a mým druhým já, které tuší, že je třeba něco dělat. Výsledkem toho bylo prohlášení RPA, které jsem si vymyslel. Revoluční partyzánská autonomie neexistuje. Jakékoli jiné dopisy, jí podepsané, jsou plagiáty.Najít „Marca Cerradose“ nebylo zase až tak těžké. Mladičký středoškolák ničím nepřipomíná své idoly z RAF. Je spíš vystrašený, nervózně si mne ruce, ale s rozhovorem nakonec souhlasí. Hlavně aby se to nedověděli rodiče.Jak si myslíš, že je třeba tento systém odstranit?Nemyslím si, že je to možné jakoukoli revolucí. U mě jsou to spíše jakési sebeobranné akty, vytvoření nějakého vlastního životního prostoru, v němž by člověk mohl žít podle svých představ o společnosti.Co chceš dělat pro změnu neutěšené situace, o které je řeč v prohlášení?Moje aktivita je dost limitována tím, že nejsem zcela ekonomicky i jinak nezávislý na svých rodičích. Přesto už nějaké aktivity vyvíjím, ale nerad bych je zde specifikoval.Domníváš se, že v Čechách může dojít k teroristickým útokům?Nevím. Z historického hlediska to je málo pravděpodobné. Když v jiných částech Evropy probíhala vedle jiných politických hnutí také linie tzv.…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















