V pátek desátého ledna se znovu rozběhla přerušená česko-slovenská jednání o státoprávních otázkách. Tentokrát se v Praze sešli zástupci koaličních stran z obou národních rad. Na pořadu byl jediný bod - smlouva o uspořádání společného státu. Minulý týden totiž předsednictvo SNR schválilo slovenskou verzi návrhu.

Nečekaný obrat

Poslední velké jednání obou předsednictev v Papierničkách uvázlo na mrtvém bodě: poslanci se neshodli na dvaadvaceti sporných otázkách. Krizi vyřešil až seminář o státoprávním uspořádání v britském Oxfordu. Místopředseda ČNR Václav Žák tu navrhl, aby smlouva mezi národními radami obsahovala jen to, v čem panuje shoda, a sporných dvaadvacet bodů aby se přesunulo do přílohy, která se „připraví později“. Slovenské účastníky semináře Žákův návrh zaujal. Když ale předsednictvo SNR minulý týden schválilo návrh smlouvy, k překvapení české strany se ukázalo, že z většiny sporných bodů slovenská strana nečekaně ustoupila. Takže příloha zřejmě nebude.

Důvodem náhlého obratu v postojích slovenské reprezentace a především KDH jsou pravděpodobně blížící se volby. KDH nutně potřebuje ukázat voličům nějaký viditelný úspěch své politiky. A parafování smlouvy, se kterou česká strana zpočátku zásadně nesouhlasila, by tímto úspěchem nesporně bylo. Proto jsou křesťanští demokraté ochotni přistoupit na dílčí kompromisy v jednotlivých položkách, jen aby vybojovali celek.

Suverénní republiky

Varianta, kterou v pátek do Prahy přivezla slovenská delegace, se od českého návrhu D.Burešové téměř neliší. Oba texty jsou plné deklarativních vět o rovném soužití „našich národů“, ani jeden však nepoužívá termín federace. Československo je v nich zatvrzele nazýváno „společný stát“.

Základem českého i slovenského návrhu je princip suverénních republik a odvozené federace. Ústava československého státu má být ratifikována národními radami, slovenský návrh ovšem navíc požaduje, aby národní rady schvalovaly i každý ústavní zákon. Podle verze SNR mají navíc republiky právo vystoupit z federace na základě „vyjadrenia vôle väčšiny svojich občanov všeobecným hlasovaním“, což zřejmě znamená referendem. Český návrh se o mechanismu rozpadu státu nezmiňuje.

Největším překvapením slovenského návrhu je ústup od požadavku vlastního rodinného práva. Ještě v Papierničkách totiž KDH bojovalo proti federálnímu „atesticko-liberálnímu“ zákonu o rodině, který je prý pro Slovensko nepřijatelný. Nadále kontraverzní zůstává otázka další existence federálních sdělovacích prostředků (KDH je považuje za „zbytečnost“) a přesné vymezení kompetencí v oblasti zahraničních dohod. Slovensko vyžaduje právo uzavírat mezinárodní smlouvy „vlastním jménem“ - po dohodě s federací. Český návrh říká, že takové právo republiky mají jen se souhlasem federace. Zní to jako hra se slovíčky, ale termín „po dohodě“ je velmi nejasný. V dnešní praxi by také mohl znamenat, že republiky budou své zahraničně politické kroky FMZV jen oznamovat, aniž by braly zřetel na federální linii zahraniční politiky.

Platnost na věky

V ostatních věcech kupodivu zavládla shoda. Slovenská reprezentace ustoupila z nepřijatelného požadavku, aby smlouva nesla název státní. Federaci, nebo přesněji společnému státu, by tedy měly v oblasti zákonodárné i výkonné moci zůstat: zahraniční politika, obrana, ochrana ústavnosti a hranic, měna a emise a otázky rozpočtu. V oblasti občanských práv, regulace cen a mezd, stanovení daní a cel, nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, v zásadních věcech životního prostředí a v zahraničně hospodářských vztazích přísluší federaci pouze zákonodárná moc.

K dohodě došlo i v otázce orgánů společného státu. Slovenská reprezentace podpořila koncept dvoukomorového Federálního shromáždění složeného z poslanecké sněmovny a senátu. Hlavou společného státu má být prezident volený federálním parlamentem. Podle představ vyjednavačů z obou národních rad by se obsah smlouvy, v kuloárech přezdívané Prešpurská, stal součástí federální ústavy a zároveň „na věky platným“ politickým dokumentem.

Dočasný kompromis

Po pátečních jednáních zástupci obou delegací sršeli optimismem. F.Mikloško řekl: „Při troše dobré vůle můžeme tuto republiku příjemně překvapit a jednání o státoprávním uspořádání uzavřít ještě do konce ledna.“

Výsledky páteční schůzky ovšem ještě musejí schválit předsednictva národních rad a případné konečné znění smlouvy plénum obou národních parlamentů. Tady se může dosavadní hladký průběh zadrhnout, protože k přijetí smlouvy je třeba třípětinové většiny v každé z národních rad.Na Slovensku bude dohodu blokovat téměř jistě SNS a k ní se možná přidá i Mečiarovo HZDS a slovenští komunisté. V takovém případě nebudou pro přijetí smlouvy stačit ani hlasy celé vládní koalice. Na české straně se podle všeho zdrží hlasování poslanci HSD-SMS, protože nebyl akceptován jejich požadavek na trojfederaci. Určité výhrady ke smlouvě mají i kluby ODS, ODA a KDU.

Tím však schvalovací problémy nekončí. I kdyby smlouva v republikách prošla, poslední slovo řekne federální parlament. Jeho poslanci by totiž měli začlenit obsah smlouvy do nové ústavy ČSFR. Vzhledem na charakter dokumentu je možné, že se k němu FS postaví odmítavě. Nejvyšší federální orgán totiž jen těžko může vzít za své ideu, která společný stát vidí pouze jako provizorní - a dočasně výhodné - východisko z nouze. Přes všechny konstruktivní a státoprávní řeči autorů je totiž připravovaná smlouva jen novým kompromisem na cestě k dalšímu „rozvolnění“ federace.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte