Kanadský žertík
Krátce po návratu ze své cesty do Kanady se český premiér Petr Pithart svěřil v rozhovoru jednomu novináři, jak ho tam trápili krajané.

Krátce po návratu ze své cesty do Kanady se český premiér Petr Pithart svěřil v rozhovoru jednomu novináři, jak ho tam trápili krajané. Útočili na něho kvůli zákonu o restitucích, ze kterých budou vyloučeni, pokud nebudou mít československé občanství. Cituji Petra Pitharta: „Musím předeslat, že rozprava s krajany na toto téma byla vůbec tím nejobtížnějším, co mě v Kanadě potkalo. Tak intenzívní a soustředěná nelibost mě překvapila. Pro mě je to teď problém číslo jedna. Dodatečně jsem si uvědomil, jak hluboce jsou restitučním zákonem zklamáni, dokonce zraněni.“
Je překvapivé, co všechno dokáže českého premiéra překvapit. Tradičně se tomu říká splendid isolation, soudruzi to označovali něžným eufemismem odtrženost od života.
Petr Pithart bohužel neuvedl, že krajané nebyli jen zklamáni a zraněni. Velice případně namítali, že i bez ohledu na fair play a národní city je to prostě z československé strany špatná ekonomická kalkulace: připravujeme se tím totiž o investory, kteří mají tu výhodu, že si situaci u nás nemusejí nejdřív rok oťukávat, netrápí je jazyková bariéra a mnozí z nich jsou dokonce vlastenci. Odkud to vím? Pravda, nebyl jsem sice členem delegace, ale krátce před Pithartovou cestou jsem v Praze hovořil s panem Janem Sarmerem, který se tohoto problému ujal za všechny české Kanaďany.
Pan Sarmer mi také ukázal mnohastránkové právnické rozbory, jež ke svým protestům proti novému zákonu přiložili krajané ze Švýcarska a Německa. Obávám se, že ostuda,…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















