Děti až poslední v řadě

Odpůrci registrovaného partnerství často argumentují tím, že děti rodičů téhož pohlaví to mají těžké. To je poněkud problematický argument, jednoduše proto, že není dostatečně doloženo, jak na dítě působí, když vyrůstá s gay rodiči. A to málo údajů, které k dispozici je – například studie z roku 2010, jež zjistila, že míra týrání a zneužívání dětí v lesbických domácnostech činí 0 procent –, mu spíše odporuje. Bezpochyby se však objeví názor, že v tomto směru nastal obrat začátkem června, kdy byla vydána nová studie sociologa z Texaské univerzity Marka Regneruse, která se zaměřuje na „dospělé děti rodičů udržujících vztahy s osobami stejného pohlaví“. Jak Mark Regnerus vysvětluje v doprovodné úvaze publikované internetovým magazínem Slate, mezi zkoumanými osobami a jejich vrstevníky, kteří vyrostli v intaktních biologických rodinách (tj. s biologickou matkou a biologickým otcem, kteří se nerozvedli), existují podstatné rozdíly. „V pětadvaceti sledovaných ukazatelích ze čtyřiceti vykazují děti žen, jež udržovaly lesbické vztahy, značně odlišné výsledky než děti ze stabilních, biologických svazků tvořených mužem a ženou,“ píše autor studie, „a dosahují hodnot srovnatelných spíše s dětmi z rozvrácených rodin a potomky svobodných rodičů.“