Musí to být kompromis, říká noční starosta Prahy o problému hlučných turistů

Už zhruba měsíc má Praha takzvaného nočního starostu. Co si pod tím představit? „Nejsem ponocný, který chodí po setmění ulicemi a uklidňuje lidi,“ říká Jan Štern, kterému vedení hlavního města novou funkci svěřilo. Má ji už řada evropských měst, třeba Amsterodam nebo Londýn, a nyní tedy i Praha. Jeho úkolem je dohlížet na hladké fungování města od soumraku do úsvitu, což v Praze zatím obnáší hlavně zklidňování oblastí, kde žijí lidé, kterým vadí hluční turisté. „Místním došla trpělivost a chtějí rázné řešení. Ale musí to být kompromis. Nesmí zlikvidovat noční podniky, ale zároveň musí lidem umožnit se vyspat,“ říká Štern.

Jak často chodíte objevovat noční život velkoměsta?

Samozřejmě pravidelně (smích).

Co to znamená?

Každý týden. Ale gró mojí práce se odehrává přes den a spočívá v setkávání se s lidmi, vypracovávání analýz, formulování opatření. Je to spíš úřednická práce. Ale její předpoklad je, že člověk zná noční život, má ho rád a má o něj živý zájem. Bez toho to nejde dělat. Ale není to tak, že jsem ponocný, který chodí po setmění ulicemi a uklidňuje lidi.

Kam chodíte, když jdete večer ven?

Rád chodím na Letnou. Posledních šest let jsem provozoval dvě kulturní centra, jedno je v Letenských sadech na Stalinu, a to druhé, Containall, bylo nejdříve na Malé straně a pak se přesunulo do Stromovky. V posledních letech jsem strávil dost času na těchhle dvou místech. Od doby, co jsem nočním starostou, se z chození ven stal profesionální zájem. Chodím do míst, kam jsem dřív nechodil a která třeba nejsou úplně moje krevní skupina.

Kam třeba?

Teď se hodně řeší Dlouhá ulice. Snažím se seznámit na místě s tím, jak to tam funguje. I když to samozřejmě bude mnohem intenzivnější v létě, až začne sezona. V letních měsících se problémy místa nejvíce vyjeví. Ale Dlouhou ulicí se už teď intenzivně zabýváme.

Proč?

Počet klubů v Dlouhé a přilehlých ulicích v posledních letech narostl a dál stoupá, zrovna teď tam vznikl nový podnik Moon, nedávno předtím hudební klub Epic. Ta oblast se pořád rozrůstá a s tím roste i počet lidí, kteří jí projdou. Na to se nabalují problémy, protože v Dlouhé a okolí stále bydlí poměrně dost lidí, kterým vadí hluk způsobovaný nočním veselím. Lidé někdy srovnávají Dlouhou se Stodolní v Ostravě, známou party zónou, ale rozdíl je v tom, že tam nebydlí lidé. Není to rezidenční zóna, takže tam můžou platit trochu jiná pravidla. Dlouhá taková není a není možné její obyvatele hodit přes palubu. Musíme se pokusit jim zařídit nějaký elementární klid na život.

Ve středu jste měli první zasedání komise nočního starosty. Kdo všechno v ní je?

Je to mix lidí, kterých se nějak týká noční život. Máme tam ředitele městské policie Eduarda Šustera, je tam kurátor pražských náplavek Jiří Sulženko, také radní Prahy 1 David Skála, jsou tam zástupci hudebních klubů Meet Factory a Roxy, které fungují už mnoho let a považujeme je za kulturní hodnotu s programem přínosným pro město. První schůze byla hlavně seznamovací. Ale už se tam řešila situace v Dlouhé a možnosti zlepšení, protože to je urgentní problém.

Na co jste přišli?

Ohledně Dlouhé se teď řeší několik věcí. Na půdě Prahy 1 se uvažuje o uzavření vjezdu pro automobily do Dlouhé v nočních hodinách. Z rozhovorů s lidmi, kteří tam žijí, totiž vyplynulo, že non-stop automobilová doprava v letních měsících, kdy tam taxíky a limuzíny vozí velké skupiny slavících lidí, je velkým zdrojem konfliktů. Ulice je plná opilých chodců, taxikáři na ně troubí, i když jsou třeba tři ráno, provoz aut na kočičích hlavách vytváří hluk… Kdyby se dopravu povedlo omezit, tak by to dost pomohlo zmírnit napětí v oblasti a snížit hluk. V tomhle bodě jsme se inspirovali v Amsterodamu. Řešili stejný problém s Rembrandtovým náměstím, což je dost podobné místo, taky taková party zóna ve středu města.  Pomocí série opatření se jim povedlo situaci zlepšit. A jedno z hlavních byl zákaz vjezdu aut v nočních hodinách, ale také jízdních kol, což je v případě Amsterodamu radikální vzhledem k jejich lásce k cyklistice.

Co když to pro zklidnění nebude stačit?

Alfou omegou zlepšení je jednání se zástupci klubů. My je potřebujeme zapojit, aby nebyli jen příčinou toho, že vznikají problémy, ale i součástí řešení. Podniky by měly převzít odpovědnost za to, co se děje před jejich vchodem, kam lidí chodí kouřit, jsou rozjaření a baví se. Kluby by měly mít někoho, kdo lidi před klubem tiší. Takový člověk by odlehčil policii, aby tohle nemusela řešit a mohla se zaměřit na jiné věci. Ale největší věc, kterou teď řešíme, je vyhláška, která nyní vzniká a která by měla městským částem umožnit stanovit zavírací doby klubům na jejich území. Je to věc, kterou odstartovalo minulé vedení magistrátu a my ji zdědili.

V jaké je to fázi?

V tuhle chvíli je vyhláška v připomínkovém řízení, vyjadřují se k ní městské části, sepisují, v jaké hodiny by mohly být zavírací doby. Mají na to čas do půlky dubna. Je to poměrně radikální nástroj, velmi represivní. Já bych byl rád, kdyby se nám podařilo tu situaci zlepšit měkčími nástroji, které nezasahují do podnikání provozovatelů. Ale chápu, že když se situaci na Praze 1 nedaří mnoho let zlepšit, tak už jim došla trpělivost a chtějí rázné řešení.

Proč by měl provozovatel chtít, aby tam měl člověka, který bude lidi uklidňovat?

V Praze je spousta podniků, kde tohle funguje.

Mně se vybaví jeden.

Já znám dva, Mlýnská kavárna na Kampě a Cobra na Letné.

Tak dobře, dva.

Dobře, možná jich není spousta. Ale taková místa existují, protože jejich majitelé chtějí na místě fungovat dlouhodobě, mít tam smír, uvědomují si, že se zavedením protikuřáckého zákona před hospodami přibylo lidí, kteří si ven přenesou náladu, kterou měli uvnitř. Tyhle dva podniky jsou příkladem, jak to elegantně vyřešit. Nemají na to dvoumetrové gorily, které vás budou zastrašovat, je to velmi kultivované a má to výsledek. Pořád věřím, že spousta provozovatelů si uvědomí, že platit si takového člověka je výhodnější, než kvůli represivní vyhlášce muset dřív zavřít. A situace v Dlouhé takto stojí. Podniky si to možná neuvědomují, ale lidem došla trpělivost a je tu poptávka po razantním řešení.

V kolik by měla zavíračka být?

To opravdu nevím, probíhá diskuse, každý má jinou představu. Musí to být kompromisní řešení. Nesmí zlikvidovat noční podniky, ale zároveň musí lidem umožnit se vyspat.

Pokud podnik takového zklidňovače zavede, jak zklidní partu opilých Skotů, kteří přijeli zapít rozlučku se svobodou?

Práce s turisty je dalším aspektem, kterému se budeme věnovat. Musíme zlepšit komunikaci přímo s turisty, kteří přijíždějí. Jsem přesvědčen, že spousta z těch, kteří do Prahy jedou na zapíječku, si myslí, že Praha je místo, kde je dovoleno víc než jinde. Myslí si, že v Dlouhé nikdo nebydlí, že je to party zóna, kde je vše dovoleno. Jeden z nástrojů, které chystáme, je pražská turistická karta. Tu mají i jiná města v Evropě. Má turistům usnadnit pobyt v Praze, dát jim slevu na dopravu a na různá kulturní místa. Součástí té karty je aplikace, kterou si lidé můžou stáhnout. Skrze ní dostanou další slevy a tipy. Představuje ale taky skvělý komunikační kanál s lidmi, kteří jsou v Praze. Můžeme těm lidem třeba sdělit, že v centru bydlí lidé, kteří jdou ráno do práce. Tohle může u nějaké části lidí vyvolat regulativ: řeknou si, že se přece nebudou chovat jako idioti. Není to samospasné, ale je ale jeden z nástrojů.

Na tu partu opilých Skotů to možná stačit nebude…

Ty organizované picí skupiny lidí, které obrážejí hospody, chceme omezit. Někdy i sto lidí jde od baru k baru, některé hospody mají tyhůe skupiny nasmlouvané. Jdou od baru k baru, v každém stráví půl hodiny, většinu času jsou na ulici a přesouvají se na další místo. Tohle chceme potlačit. Aby se kluby téhle spolupráce zbavily.

Když na tom bary vydělají, proč by to rušily?

Buď se podaří dosáhnout zlepšení pomocí preventivních opatření -  a pokud ne, přijde mnohem tvrdší represe.

Jakou lhůtu tomu dáváte?

Omezení dopravy na Praze 1 chceme stihnout ještě letos. Očekávání lidí je velké a trpělivost malá. Co se týče vyhlášky o omezení zavírací doby, teď je tedy připomínkové řízení a bude zásadní, jak se vyjádří městské části. Ale pokud nenastanou komplikace, také by se to mělo stihnout aspoň na část letošní letní sezony.

Co dalšího se v Praze chystáte řešit kromě Dlouhé?

Členem komise je Jiří Sulženko, který pracuje jako kurátor pražských náplavek. Prezentoval nám nový režim, ve kterém budou fungovat. Na náplavce také v posledních letech narostl počet podniků. Za jeden den tam projde 20 tisíc lidí, takže za víkend je to stejný počet, jako navštíví festival Colours of Ostrava. To je obrovské množství lidí. Výhoda náplavky je, že je celá v majetku města a je tedy snazší zavádět tam pravidla. V příštích dnech vše představíme veřejnosti.

V čem ta změna spočívá?

Je toho víc… V neděli, pondělí ani úterý nebude hudební produkce, stanovují se pravidla pro to, kde smí a nesmí hrát reprodukovaná hudba, je tu snaha omezit pořádání akcí, které zablokují náplavku. Je to celá koncepce, která se týká i dodržování nočního klidu. Budou tam hlídky, které se budou starat o dodržování pravidel. Takhle to zní, jako bych chtěl všechno řešit represí. Ale musí se nastavit pravidla mezi nočním životem a obyvateli. Je to nutný předpoklad, abychom se mohli bavit o nějakém rozvoji.

Jak by ten rozvoj vypadal?

Inspiroval jsem se opět v Amsterodamu. Pro nás je to zajímavé město z hlediska nočního života, protože má podobnou strukturu turistických návštěvníků jako Praha, lidé tam taky jezdí za zábavou. Mají nočního starostu už sedm let a spoustu věcí se mu povedlo zlepšit. Jedna z věcí, kterou bychom se mohli inspirovat, je snaha rozmělnit noční život a umožnit mu rozvoj v oblastech mimo obytné zóny. Třeba v brownfieldech, kterých je v Praze dost a čeká je revitalizace. Aby se při jejich rozvoji myslelo i na noční život, na kluby, které pomůžou ulehčit centru. Jako příklad, kde to funguje, rád uvádím Meet Factory: opuštěná tovární hala mezi kolejemi a okruhem, kde nikdo nebydlí a vzniklo tam kulturní centrum nejen noční zábavy. Jsou tam party, koncerty, rezidence umělců, divadla.

Jako bývalý provozovatel kulturních center musíte vědět, že taková místa vznikají spíš spontánně: skupina lidí si najde nějaké místo, většinou zanedbané, a něco tam rozjede…

Nemluvím o sociálním inženýrství. Město to nemá plánovat, ale má vytvářet podmínky. Minimálně tomu nebránit a při rozvoji brownfieldů myslet i na noční život.

Nedávno jste v Amsterodamu za nočním starostou byl…

Byl jsem tam před třemi týdny s kolegou Davidem Skálou, který je členem komise nočního starosty a radním Prahy 1. V Amsterodamu šest let fungoval Mirik Milan, což byla nejvýraznější postava mezi nočními starosty v celé Evropě. Teď ho nahradil Shamiro van der Geld, se kterým jsme se potkali a strávili s ním páteční noc. Byli jsme se inspirovat, získat tipy i varování, čemu se vyhnout. Tamní noční problémy jsou podobné těm pražským, proto jsme si tohle město vybrali.

Zmínil jste zákaz vjezdu aut a kol na Rembrandtovo náměstí. Co ještě zavedli?

Vytvořili třeba pouliční orientační systém, který funguje jinak v noci a jinak ve dne. V noci jsou tam davy lidí a je potřeba je odtamtud rychle dostat na taxík nebo na metro. Ale zavedli i drobnosti. Lidé třeba čůrali na rohy domů, a tak je osvítili světly. Jsou to maličkosti, ale můžou přispět ke zlepšení. Neexistuje jedno univerzální opatření, které zafunguje jako mávnutí kouzelného proutku. Vždycky je to kombinace represivních, preventivních a chytrých opatření. Nemusíme objevovat Ameriku, problémy, které tu máme, už jinde vyřešili.

Jak přiměli kluby spolupracovat?

Tam je nástroj stanovování zavíraček úplně běžný. Když jsme tamnímu nočnímu starostovi řekli, že u nás městské části nemají nástroj na stanovení zavíracích hodin, málem spadl ze židle A to je Holandsko liberální země a Amsterodam má pověst města hříchu. Ale mají tam jasná pravidla. Stejně tak ve Španělsku, kde jsou tři typy podniků, které mají jasně stanovené, dokdy mohou fungovat. Třeba v Barceloně mají kluby otevřeno do pěti ráno. A je tam centrálně řízený systém, že v pět hodin se všude vypne hudba a rozsvítí se světla. To jsou pro nás úplně nepředstavitelné věci. Nechci nic z toho zavádět, říkám to jen pro ilustraci: někdy máme představu, že některá místa jsou strašně liberální, ale přitom jsou v mnohém přísná.

Mluvil jste hlavně o konkrétních místech a hluku. Máte i nějakou širší ideu, jak Prahu změnit k lepšímu?

Vizi zatím nemám. Vytvoření vize trvá déle, postupně vykrystalizuje z drobných věcí. Jsem ve funkci měsíc a hodně věcí ještě nevím. Ale jedno z témat, kterým bych se rád věnoval, je pocit bezpečnosti uvnitř klubů. Vychází to z koncepce, která funguje po Evropě a říká se jí safer clubbing. Kluby jsou místa, kam se lidí chodí bavit, uvolnit, pít alkohol, popustit uzdu zábranám a sebekontrole. Chodí tam mladí, kteří třeba ještě neznají své limity a dostávají se do situací, kdy nejsou schopní se o sebe postarat a jsou vystaveni rizikům. Třeba že je někdo okrade, že je srazí auto, opilou holku cestou domů znásilní. Rád bych, aby se zvedla kultura a kluby se snažily tohle zlepšit. Jsou to jednoduchá opatření. V klubu bude chillout zóna, kde nebude hrát hudba, a když někdo přebere, tak si bude moci odpočinout a dostane vodu zdarma. Personál bude proškolený, aby byl schopný rozpoznat riziková situace a starost o člověk nekončila tím, že ho dostane ven na ulici, kde ho pak někdo okrade nebo znásilní. Existují tu sdružení, která tahle jemná opatření vyučují. Byl bych rád, kdyby tomu provozovatelé přikládali důraz. Je to dlouhodobá věc, ale je to něco pozitivního. Aby to nevypadalo, že se snažím jen o tu represi.

Když jdete s kamarády na pivo, smějí se vám, že jste noční starosta?

Samozřejmě že smějí. Ten název vymyslela Praha Sobě jako součást svého volebního programu. Byla to snaha se přihlásit ke konceptu, který po Evropě funguje, ale to slovní spojení spoustu lidí irituje nebo jim přijde směšné. Já jsem byl navíc šest let na druhé straně, spoluřídil jsem kulturní centrum, a najednou jsem pro bývalé kolegy představitel establishmentu. Utahují si ze mě, že jsem úředník. Ale přišlo mi to jako smysluplná věc.

Když teď jdete v noci ven za zábavou, díváte se na město jinak?

Profesionální deformace se dostaví okamžitě. Koukáte na to, co funguje, a co by naopak šlo zlepšit

Máte tendenci lidi venku vychovávat?

Že bych se stával ponocným? To ne. Ale ke změně pohledu u mě došlo. Všímám si a vadí mi věci, nad kterými bych dřív nepřemýšlel. Třeba daleko víc vnímám právě to, že hned vedle nočních podniků žijí lidé.

Když teď jdete do hospody, tak vlastně jdete do práce…

Doma mi to zatím moc neprochází (smích). Ale trochu to tak je: že si člověk z něčeho, co měl rád, udělal zaměstnání. Na druhou stranu jsem předtím provozoval místa, kam se lidé chodili bavit. Vždycky jsem se trochu koukal okem provozovatele, který hledá, co by se kde dalo zlepšit.