Časy se mění, vztah k prezidentům ne
„Časy se změnily tak, že objevení žen nevzbudilo valné pozornosti. Kdysi kuriosum, dnes věc přirozená,“ popisovaly Lidové noviny 14. listopad 1918, kdy se v nové republice ustanovil parlament a zvolil se první československý prezident – Tomáš G. Masaryk. Ten úžas vyvolala přítomnost osmi žen, podle novin si „dnes mimo klerikály přivedla každá strana aspoň jednoho ženského poslance“. V polovině listopadu zažívala čerstvě narozená republika mnohá poprvé. Redaktoři například zaznamenali, že mezi poslanci poprvé zasedají „zástupcové Slovenska, kmen, jenž se zdál odsouzen k mlčení, ano k zániku, projevuje tu pevnou vůli žít nadále v nerozborném svazku s celým národem“.
Jsme o 104 let později a skoro by se chtělo říct, že s ženami (je jich v politice stále málo), Slováky (už s námi nejsou vůbec) a prezidenty (Masaryk vs. Zeman) si pořád nevíme rady. S našimi předky máme společné ale to, že nás hlavy státu fascinují. Chceme je milovat i nenávidět, vkládáme do nich nenaplnitelné naděje a při volbách oznamujeme přísná kritéria, podle kterých se ale vůbec nerozhodujeme.
Už brzy nás čekají další prezidentské volby – třetí, ve kterých hlavu státu vybírají občané, a ne zákonodárci. Je to šance na reparát po neúspěšném Miloši Zemanovi, který toho udělal tak málo pro českou veřejnost a tolik pro ruské a čínské zájmy.
Abychom vám zkrátili netrpělivé čekání na lednové hlasování, připravili jsme pro vás tento prezidentský speciál. Věnujeme se v něm mimo jiné volbám prezidentů od roku 1918 dodnes, jak to chodilo na Hradě v době totality, postavení prvních dam, architektuře či kultuře v sídle hlavy státu. Najdete tu také řadu rozhovorů, mimo jiné s historikem Jiřím Sukem o první volbě Václava Havla, s bývalým slovenským prezidentem Andrejem Kiskou či někdejším českým premiérem Vladimírem Špidlou. V závěru časopisu přinášíme profily hlavních kandidátů na prezidentský post v roce 2023.
Speciál vznikal pod vedením Ondřeje Kundry, který nepíše tento editorial jen proto, že v tu dobu reportuje na Ukrajině.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
šéfredaktor
Mohlo by vás zaujmout:
Objednat tištěný speciál
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
