Jedno město, dva národy

Podél ulice Revoluční se táhne kaštanová alej, pro město tak významná, že kaštanový list zdobí i městskou vlajku a znak. Na konci dlouhé ulice s nádražím, kulturním domem a radnicí stojí hotel a zastavit se u něj znamená ocitnout se v centru Českých Velenic. Tomu místu tu říkají Michlplac, i když jde spíš jen o křižovatku a na skutečné obdélníkové historické náměstí je to odtud ještě dva kilometry. Cestou k němu člověk překročí po lávce Lužnici, která se tu mění na řeku jménem Luschnitz, a na úhledném barokním náměstí už si objednává kávu německy: České Velenice mají své bývalé centrum v rakouském Gmündu, v 19. století bývaly jeho předměstím, než nová hranice město přeřízla na dvě samostatné jednotky.

Velenice jsou tak unikátní právě tím, jak blízko je odtud do sousední země, s níž je město spojeno společnou historií, a místní se naučili té blízkosti zdatně využívat. „Do osmnácti let jsem tady žil za železnou oponou a na ten den, kdy padla a mohl jsem volně udělat první krok do Rakouska, nikdy nezapomenu, brali jsme to jako zázrak. Se vstupem do Evropské unie a pak do schengenu a pak na volný pracovní trh u sousedů se život tady pořád zlepšoval, posouvalo nás to do normálu,“ říká starosta Českých Velenic Jaromír Slíva. „Teď už se tu při sobotní vycházce neříká ,jdu za hranice‘. Je to zkrátka tady.“

Nehty a zase nehty

Velenická radnice právě prochází rekonstrukcí, nejdříve zevnitř a pak se bude opravovat i fasáda, koneckonců tou omšelostí tvoří budova městského…