Od nástupu husitství už univerzity v českých zemích neoslňovaly
S historikem Petrem Svobodným o rozchodu s Římem, jezuitské konkurenci a rozvoji středních škol
Kdy a proč vznikaly první univerzity?
Slovo univerzita má význam společenství. První se objevovaly převážně ve dvanáctém století v západní nebo jižní Evropě, v Itálii, Francii, Anglii, Španělsku. Vznikaly spíše spontánně, než aby byly zakládány. U nižších škol se formovaly skupiny učitelů a jejich žáků, kteří se začali vymykat z okolního společenství, z prostředí středověkého města. Tato společenství získávala privilegia od panovníků nebo od církevních autorit. Teprve pak byly tyto první univerzity ustaveny jako organizační jednotky – v Boloni, Padově, Paříži, Oxfordu nebo Cambridge.
Čím přesně se společenství vymykala?
Ti lidé se chtěli učit a získat znalosti, které by je opravňovaly k nějaké profesi. Hlavními oblastmi byla teologie, práva a medicína. Existoval ale také nižší stupeň univerzitního vzdělání spojovaný s artistickými fakultami, což byla taková univerzitní přípravka, kde se učilo sedmi svobodným uměním - nejprve gramatice, rétorice a dialektice, což vlastně znamenalo prohlubování znalostí latiny, kterou studenti už museli předtím v nějaké alespoň základní podobě umět. Dále pod svobodná umění spadaly vyšší znalosti shrnované pod pojmy aritmetika, geometrie, astronomie a muzika, tedy nauka o harmonii, nejen hudební, ale i harmonii světa. Na nižším stupni se v rámci středověké filozofie vyučovaly i základy přírodních věd. Prohlubování filozofických znalostí už bylo součástí vyššího vzdělání, převážně teologického. Čili po nižším stupni pak následoval vyšší – teologie, právo či lékařství – který už připravoval studenty pro konkrétní, vysoce prestižní, elitní povolání.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
