Ranní postřeh Věry Jourové: Stesk po Schwarzenbergovi

Když jsem se dozvěděla, že jsem první úspěšná kandidátka na stipendium Karla Schwarzenberga na Institutu humanitních věd ve Vídni, byla jsem poctěna. Karel Schwarzenberg už s námi není a nemohl se vyjádřit, zda si to podle něj zasloužím. Rozhodla to jeho rodina, což je pro mě neméně cenné.

Teď tu tedy jsem, ve Vídni, v prostředí, kde se setkávám s velkými mysliteli, jako je politolog Ivan Krastev, novinář a rektor institutu Misha Glenny nebo profesor a bývalý rektor Středoevropské univerzity Michael Ignatieff. Pobyt zde ze mě akademičku neudělá, ale dává mi možnost si řadu věcí načíst, zpracovat, dokonce se tu rýsuje možnost napsat s některými věhlasnými kolegy knihu na téma střetu člověka s technologiemi. 

Když jsem ještě brázdila (čím dál víc bouřlivé) vody evropské politiky s odskoky přes oceán, odkazovala jsem se jako Češka často a ráda na tři osobnosti, které mi otevíraly dveře, mysli a srdce lidí – Václava Havla, Madeleine Albright a Karla Schwarzenberga. Měla jsem dokonce tu čest s nimi občas věci konzultovat. Například na Kampě v roce 2016, kdy mi se svým příslovečným nadhledem pan Schwarzenberg vysvětlil, jak bude asi vypadat vztah mezi Donaldem Trumpem, čerstvě zvoleným americkým prezidentem, a Vladimirem Putinem. Použil příměr o dvou slonech, který – slušně podaný – už tak dobře nevyzní. Zkusím to. Největší binec pod sebou prý sloni nadělají, nikoli když spolu bojují, ale když se spolu, ehm, milují. A měl pravdu, jak se ukázalo tehdy a ukazuje se i dnes. Ti dva jsou si podobní a v zásadních věcech si rozumějí – ke škodě světa. Karel Schwarzenberg mi při červeném víně řekl řadu věcí, které si dodnes často vybavuji. Vážila jsem si jeho úsudku i toho, jak jej sděloval. Ušetřil lidi sáhodlouhých a vyhýbavých keců, šel vždy přímo na věc, stručně, jasně a většinou i vtipně.

Nevím, jestli jsem od něj slyšela používat velká slova, jako jsou Čest a Vlast. Slova, která zní vznešeně, pro mnohé staromódně až pateticky. Jsem si jistá, že on ta slova vyslovovat ani nemusel, protože je vyjadřoval a naplňoval svým konáním. Bylo zcela zřejmé, že to jsou pro něj nejvyšší hodnoty.