Ranní postřeh Věry Jourové: Nehrajme novou hru na pravdu. (A naučme se trochu mluvit.)

Přiznávám, jsem závislá na zpravodajství českých veřejnoprávních médií. V poslední době na mě přes ně čím dál častěji mluví lidé, kteří celkem nepokrytě jedou na ruské dezinformační propagandě. Otravuje mě to a znervózňuje. Nevypínám je, ale trpím. A jako demokratka si opakuji: jsou to vítězové voleb, tak si je do těch debat zvou, protože musejí. Proruská dezinformační scéna a to, co ti lidé říkají, tak pomalu dostávají punc normality. Když pak slyším a vidím jejich oponenty, kteří mají své názory opřené o fakta, mám chuť takřka slovy klasika volat: „Lidé, řvěte!“ Zdá se to jako nerovný boj. Účelová lež a hulvátství se uřvat nedají, emoce vyvolávající fantasmagorie se jen těžko dají porazit šedivou a věcnou argumentací. A přesto, nebo právě proto, se k tomu nesmí mlčet a přizpůsobit se této nové a nebezpečné „hře na pravdu“. 

Vždy, když je řeč o dezinformacích, se zároveň hovoří o svobodě slova. Je to dobře, právo na svobodu slova je skvělý výdobytek moderní demokracie. Jde o právo člověka nadaného jménem, kdo je za svá slova odpovědný, nikoli robota nebo falešného účtu. Svobodu slova je třeba chránit jako základní princip.

Je ale též třeba si občas připomenout, zda a jak definuje zákon limity svobody slova. Dětská pornografie, extremismus, rasismus, propagace totalitních ideologií či šíření poplašné zprávy. To jsou limity dané českým trestním zákonem. Pro Unii jsme přijali definici dezinformace, a to z bezpečnostních důvodů. Zní zhruba takto: dezinformace je takový druh obsahu, který byl vytvořen koordinovaným způsobem s prokazatelným úmyslem způsobit škodu ve společnosti, tedy například vyvolávat paniku, násilí, nepokoje či radikalizaci.

Původce a distributor dezinformace takového kalibru se dostává do střetu se zákonem a měl by čekat adekvátní reakci. Pokud někdo rozšiřuje nesmysly typu placaté země, je to sice politováníhodné, není to ale v rozporu se zákonem, protože zde chybí definiční znak úmyslné škody. Právo na svobodu slova u nás chrání subjektivní názory, satiru, urážky, vyjádření budící pohoršení atd. Není tu tedy žádná cenzura, jak to vykřikují čeští a velmi hlasití obhájci svobody slova bez limitů (ač by je sami rádi nastavili).