Páté přes deváté. K čemu je dobrý Babišův investiční plán

Nový projekt Andreje Babiše – takzvaný Národní investiční plán – sliboval původně šanci, že vládu půjde tentokrát pochválit. Přinejmenším za snahu přemýšlet při utrácení státních peněz dlouhodobě a nesvazovat se tolik tím, co přinese body do nejbližších voleb.

První verze dokumentu, který Babiš popisuje jako svůj vlastní vynález, je však zklamáním. Předseda vlády namítá, že jde o nedodělaný interní dokument, respektive o „fake“ a „nějakou dávnou verzi“. Text je nicméně pouhý měsíc starý a z jeho struktury jde už teď dobře pochopit, kam celá věc spěje.

V lepším případě půjde o efektní show, jak si posílit image budovatele a přehlušit tím fakt, že nic koncepčního se ve skutečnosti neděje. Andrej Babiš je v politice už šest let a po celou dobu má vítr v zádech v podobě dobře rostoucí ekonomiky, ale investice za jeho éry šly stranou – zachraňovaly je evropské fondy, zatímco domácí peníze putovaly prioritně na líbivá opatření sloužící ke kupování hlasů.

V horším případě je pak marketing jen vedlejším cílem hlavního záměru, kterým bude další upevnění moci, kdy bez souhlasu hlavního investora v zemi nikdo nic většího nepostaví.

Vánoční dárek

Babiš slibuje zveřejnit finální verzi plánu týden před Vánoci. K dispozici je zatím předběžná verze, o které ve středu informoval Deník N a den poté Hospodářské noviny. Ty zveřejnily i celý dokument a svůj zdroj – Pirátskou stranu, které se pracovní verzi povedlo získat.

V textu se píše, že investiční plán má sloužit jako „seznam projektů, které dávají smysl a jsou připraveny k realizaci“. Jeho základ tvoří „mapa investičních preferencí“, což je soupis všeho, co lidé z ministerstev nahlásili jako potenciální záměry. Ministerstvo pro místní rozvoj z těchto tipů vytvořilo seznam 17 tisíc záměrů v hodnotě 3,5 bilionu korun, který se v druhém kole – poté co úřady byly vyzvány „zahrnout do úvahy i předpoklad absorpční kapacity trhu“ – smrskl na 2,8 bilionu.

Čtyři pětiny seznamu tvoří dopravní stavby, kde aktivita a plnění termínů tradičně hodně vázne, takže zásoba projektů je velmi velká. To ilustruje první zádrhel celé věci – skluz v budování infrastruktury nespočívá v tom, že by státu chyběl plán nebo peníze, ale v tom, že projekty jsou špatně připraveny a stát se neumí s občany dohodnout při vykupování pozemků. Jinými slovy plán již existuje, jen se ho nedaří plnit.

Součástí materiálu je i celý seznam položek, kam ministerstva zjevně sesypala všechno, co měla k dispozici včetně existujících dotačních programů financovaných z evropských peněz - přes drobnosti typu zateplování vládních budov a opravy nejrůznějších konkrétních památek až po neurčité položky jako 600 milionů pro dotace vinařům skrze vinařský fond.

Kromě těchto položek pak jednotlivá ministerstva sepsala v obecnější rovině představy o tom, jaké investice by byly žádoucí – třeba zvednout výdaje na vzdělání z dnešních 4,8 na 5,5 % HDP, což by v cenách letošního roku bylo 40 miliard navíc, nebo zdvojnásobit zdroje na „obranný výzkum“.

Soupis vznikal bez ohledu na to, zda na projekty jsou peníze, nebo ne. Tomu odpovídá i výsledná suma, která vysoce přesahuje možnosti státu. Státní rozpočet má pro letošní rok v kolonce investičních výdajů 137 miliard korun, výsledný seznam by tedy státu stačil na dvacet let, aniž by jakékoli další stavby přibývaly.

Image a vliv

Investiční plán mluví jen o období příštích deseti let, do roku 2030. Seznam se má proto nyní vytřídit s ohledem na to, co přinese největší efekt. Kvůli tomu mají podle dokumentu vzniknout dva nové orgány: Rada vlády pro veřejné investování, kterou povede přímo premiér, a nový servisní úřad jménem Státní expertíza pod ministerstvem pro místní rozvoj.

Několik stran materiálu je věnováno popisu, jak by se při výběru mělo postupovat, metodika ale není nijak konkrétní. Některé pasáže sice navozují dojem odbornosti, ale ve skutečnosti jde spíš o konstatování samozřejmého. Třeba v pasáži, podle které bude u každé investice zvážena „alternativa realizace a nerealizace“ - a přednost budou mít ty akce, o které by bylo škoda přijít.

„Vždy při hodnocení zvažujeme alternativu realizace a nerealizace určité investice. Alternativa nerealizace se označuje jako tzv. nulová varianta – ta popisuje jak by se svět vyvíjel, pokud bychom se rozhodli zanechat svět tak, jak je, neboli nulová varianta vyjadřuje situaci, v jaké bychom byli, kdybychom projekt nerealizovali,“ píše se tu.

Babiš se podle jedné z verzí chystá svůj investiční plán marketingově zabalit jako vánoční dárek pro občany, oproti pracovní verzi se v něm ještě může leccos změnit. Vše ale nasvědčuje tomu, že vzniká nový, chytře vymyšlený projekt, jak si vybudovat image někoho, kdo myslí na budoucnost, a k tomu posílit svůj vliv.