Máme tady jednu šílenou ženu, která by do toho šla. Ze dna Želivky k Manželským etudám

„Italský neorealista Cesare Zavattini jednou řekl, že by chtěl natočit film o člověku, kterému se nic nestane. To se ve mně uhnízdilo. Přijde mi zajímavé zachytit nějaký všední život, nejen vrcholy a pády, ale i všednost,“ vzpomíná Helena Třeštíkové na myšlenky a přístupy z doby studia dokumentaristiky na FAMU, které ovlivnily její tvorbu. Svůj první časosběrný dokument natočila podle svých slov neuvědoměle, když se štábem zachytila zánik jedné z vesnic v údolí řeky Želivky, jež zanikly při budování vodní nádrže Švihov. Jak časosběrný přístup rozvíjela v dalších filmech? A za jakých okolností se během natáčení o životě alkoholiků v jedné pražské hospodě poznala svého budoucího manžela, architekta Michaela Třeštíka? Nejen o tom uslyšíte v dalším díle rozhovoru Hany Třeštíkové s Helenou Třeštíkovou.