Konec násilí

Rozlícený dav na Šluknovsku ve mně vyvolává hrůzu z toho, že sklon k násilí starý jako lidstvo samo se už opět dere na povrch. Ale trochu mne uklidnil americký filosof Steven Pinker, jemuž teď vyšla kniha pojednávající o dějinách násilí (The Better Angel of Our Nature). Autor na základě spousty dat a statistik přesvědčivě dokládá, že dnes žijeme v nejmírumilovnější éře lidstva a bude to prý stále lepší.

Například v dobách lovců a sběračů a ve společnostech neorganizovaných pod nějakou formou státu umíralo násilnou smrtí 15 procent lidí, ve 20. století to byly tři procenta (započítány jsou v tom všechny světové i lokální války) a v první dekádě 21. století jen tři setiny procenta! Násilí klesá kontinuálně a třeba dnešní Brit čelí padesátkrát menší hrozbě, že ho zabije jeho bližní, než jaké čelil Brit ve středověku.

Pinker dokazuje, že 20. století, které je v našich představách „stoletím války“, bylo jako celek méně násilné než 19. století a vypočítává všechny tehdejší války: ty napoleonské stály 4 miliony životů, občanská válka v Číně 20 milionů, povstání Zuluů v Africe dva miliony, ve válce v Paraguyai přišlo o život 60 procent obyvatelstva a byly mnohé další.

A nejde jen o války a genocidy. Ubývá i násilí, které nekončí smrtí. Poprvé v historii lidstva je na celém světě zakázáno otroctví, poslední země, kde bylo legální, je zrušily ve druhé půlce 20. století (Saúdská Arábie v roce 1962 a Mauretánie v roce 1980).

Mnoho sociologů se domnívalo, že pokles násilí souvisí s kvalitou života a bohatstvím, ale Pinker dokazuje, že tomu tak není. Násilí klesalo třeba v Británii už i v čase, kdy ještě HDP vůbec nerostl. Pinker vidí několik příčin, proč se lidstvo tak utěšeně ubírá směrem k mírumilovnému soužití. Jedním z nejdůležitějších faktorů je stát jako organizovaná forma života společnosti, pak vynález knihtisku, šíření informací (třeba v Anglii už v 18. století uměla většina lidí číst) a vzdělání obecně, které zvyšuje naši inteligenci a schopnost racionálně se rozhodovat (od počátku 20. století roste průměrný IQ každých deset let o 3 body).

Agenda lidských práv (které se v Česku mnozí vysmívají) má ve skutečnosti obrovský úspěch. Pinker na grafech ukazuje, jak v posledních dekádách zejména tam, kde se tato agenda prosazuje (tedy v demokratických státech) strmě klesá počet znásilnění (o 80 procent) a násilí vůči dětem, homosexuálům a národnostním menšinám. A na adresu mužů, kteří se posmívají feminismu, dodává, že právě díky feminismu mají dnes paradoxně muži mnohem větší šanci, že nebudou zabiti svou manželkou, než tomu bylo v minulosti.

Mnohem lépe se mají i zvířata, za poslední dekády výrazně klesl počet týraných zvířat, na ústupu je myslivectví (to by mne zajímalo, zda Pinker vzal do úvahy i české reálie), na vzestupu je vegetariánství.

Na místě je tedy otázka: jsme opravdu lepšími lidmi než naši předkové? Pinker si to nemyslí. Podle průzkumu mezi americkými studenty například 15 procent žen a třetina mužů si často představují, že zabíjejí někoho, koho nemají rádi (60 procent účastníků průzkumu přiznává, že má tyto představy občas, a Pinker potměšile poznamenává, že zbývajících 40 procent lže). Změnilo se jen to, že lidstvo dozrává k pochopení, že méně násilí prospívá všem a nárůst empatie je vlastně jen logickou součástí tohoto racionálního poznání.

Je to povzbudivé čtení v těchto ne příliš povzbudivých časech. Ale aby nebylo všechno jen růžové, Pinker obezřetně dodává, že pokud přijde velká krize a nouze, celá teorie o kontinuálním poklesu násilí může vzít za své. Byl bych docela rád, kdybychom nemuseli zátěžový test pravdivosti Pinkerových tezí podstupovat.